Mrazivé ráno v kempu, útěk před recepční, dobrodružný průjezd Tauernským tunelem, spící Adam v cyklovozíku na serpentinách a samoobslužný obchůdek přímo na cyklostezce. Den třetí na trase Alpe-Adria-Radweg byl výsledkem krásné alpské ironie – co nezabije, to posílí. A co utaví, to se dojede jen s přední brzdou.
Mrazivé probuzení a útěk z kempu těsně po svítání
Zima nás probouzí podstatně dříve, než bychom potřebovali. A to opravdu výrazně dříve. V oblasti Bad Gasteinu, který leží ve výšce přes 1 000 m n. m., se ranní teploty v září klidně pohybují mezi 2 a 5 °C – a přesně tak to té noci bylo. Dech se srážel v oblaka páry hned jak jsem vystrčil nos ze spacáku, a na vnitřní straně stanu byla tenká vrstvička kondenzátu. Klasika alpského kempu v záříovém ránu.
Dlouho to neprodlužujeme a vylézáme ze spacáku – nejprve já, pak Adam, který při kontaktu se studeným vzduchem vydá zvuk připomínající zraněného tučňáka. Vylézáme ze stanu a já jdu na průzkum k recepci, zda tam náhodou někdo není a bude chtít řešit naše noční ubytování. Teprve tehdy se dívám na hodinky – pár minut do šesti ráno. Recepce samozřejmě zeje prázdnotou.
Volíme rychlý a tichý úprk z kempu, než někdo přijde a bude po nás chtít zaplatit za noc. Bylo by to sice správné a poctivé, ale s recepční, která noc předtím nezvedala telefon a nechala nás bez přístupu ke sprchám i záchodům, jsme si to vyrovnali alespoň morálně. Nic nebalíme do tašek – jen vše rychle nahážeme do cyklovozíku, oba nasedneme na kola a tiše se vytratíme zpět na cyklostezku k řece.
🔍 Zajímavost: Bad Gastein se nachází v nadmořské výšce přibližně 1 000 m n. m. a leží v srdci Národního parku Hohe Tauern – největšího národního parku v celé střední Evropě s rozlohou přes 1 800 km². Noční teploty zde v září pravidelně klesají k nule nebo těsně pod ni, proto je kvalitní spacák a izolační podložka absolutní nezbytností každého bikepackera a cykloturisty.
Vařič, vlhkost a záchrana v podobě pána s dýmkou
Na cyklostezce Alpe-Adria podél řeky Gasteiner Ache se zastavujeme ke snídani. Hledám vařič a kartuši, abych mohl udělat aspoň něco teplého – teplý čaj by byl v tu chvíli hotový zázrak. Jenže samozapalování na vařiči díky noční vlhkosti ne a ne chytnout. A sirky nebo zapalovač? Samozřejmě nemáme.
Zkouším to znovu a znovu. Když vyjde sluníčko, zkusím dát vařič aspoň na chvilku na přímé slunce, aby trochu oschlo kontaktní místo. Výsledek: nula. Zachraňuje nás až kolemjdoucí pán venčící psa – a co víc, s dýmkou v koutku úst. Bez jediného slova nám podá svou obří sirku a náš pidi vařič okamžitě chytí.
Adam si hřeje zmrzlé ruce u hrnku s čajem a já mezitím postupně balím vše, co jsme v kempu nacházeli jen tak namačkané do cyklovozíku – stan, spacáky, karimatky, oblečení. Snídaně chutnají i ve stínu, ale pohled na vycházející slunce nad alpskými štíty je tak ohromující, že ani na chvíli nezapomenu, proč tohle celé děláme.
💡 Tip pro bikepacking a cykloturismus: Na cyklostezce Alpe-Adria budete ráno v září v horských úsecích (Bad Gastein, Mallnitz) bojovat s vlhkostí a nízkými teplotami. Zapalovač nebo zápalky berte vždy jako záchrannou sadu.
Bad Gastein – vodopád v centru města a historická krása
Po snídani nasedáme na kola a vyrážíme vstříc Bad Gasteinu. Zpočátku jedeme po cyklostezce podél řeky Gasteiner Ache – chvilkami závodíme, chvilkami jen klouzáme v ranním tichu alpského údolí. Brzy nás trošku zdrží ovečky, které asi nejsou na tak brzké cyklisty zvyklé. Jsou ale podstatně vstřícnější než včerejší býci – pouhé zabečení a uhnou. Svižně. Za výběhem oveček najíždíme na silnici a začíná pořádné stoupání, které je stále prudší a prudší.
Po pár nastoupených metrech kola už jen vedeme. Každou chvíli se otočíme a kocháme se pohledem zpět do gaštejnského údolí – ten kontrast temných skalnatých stěn, zelených svahů a bílých alpských štítů je opravdu skvostný.
Centrum Bad Gasteinu je krásné a plné historických budov z doby, kdy sem jezdívala evropská aristokracie odpočívat k termálním pramenům. Secesní hotely, elegantně vyzdobené domy, kvetoucí záhony. Ale nás asi nejvíce zaujal vodopád Gasteiner Wasserfall, který burácí přímo v centru města – padá přes několik skalních stupňů přímo mezi budovami, jako by se architekt a příroda kdysi rozhodli sdílet prostor napůl.
🔍 Zajímavost: Vodopád Gasteiner Wasserfall v centru Bad Gasteinu má výšku přibližně 341 metrů a je jedním z nejvyšších vodopádů v celém Rakousku. Voda padá ve třech kaskádách přímo středem města – tento unikát přilákal do Bad Gasteinu v 19. a 20. století nesčetné umělce, básníky a fotografy. Město samotné bývalo oblíbeným letoviskem císaře Franze Josefa I., ale také Bismarcka, Kaisera Wilhelma II. nebo dokonce Johannese Brahmse.
💡 Tip: Pokud máte čas, dejte si v Bad Gasteinu krátkou zastávku u vodopádu – je přímo u hlavní cesty a prohlídka nezabere více než 15 minut. Ráno, kdy je centrum ještě tiché a světlo nízké, jsou fotky naprosto skvělé.
Böckstein a Tauernský tunel – vlak, který jede z kopce
Ze středu Bad Gasteinu stoupání naštěstí trochu polevuje a my nasedáme opět na kola. Cyklotrasa Alpe-Adria nás vede tam a zpátky celým Bad Gasteinem, jako by chtěla říct: „Koukej, je tu hezky, vychutnej si to.“ Výjimečně tedy posloucháme.
V horní části města využíváme supermarketu k doplnění zásob – jídlo, pití, pár dobrot jako motivace do dalšího kopce. Pak se vydáváme dále proti proudu řeky Gasteiner Ache po krásné cyklostezce do Böcksteinu, odkud by nás měl provést vlak tunelem na druhou stranu hor.
Ke stanici je to ještě pěkný kus do kopce a vlak nám ujíždí těsně před nosem. Klasická situace, která by mohla být frustrující – ale zároveň nám dává čas sednout si, dát si oběd a v klidu sledovat, jak místní chodí na vlak bez jakéhokoliv spěchu. Čekáme u brány s pokladnou a po necelé hodině vlak vyjíždí z tunelu zpět a my můžeme nastupovat.
Cesta vlakem trvá jen pár minut, ale celou dobu mám ten zvláštní pocit, že vlak jede z kopce – přesně tak to v Tauernském železničním tunelu funguje a vlak klesá od Bad Gasteinu směrem k Mallnitzu.
🔍 Zajímavost: Tauernský autodopravní vlak (Tauernschleuse) mezi Böcksteinem a Mallnitzem je jedním z nejstarších a nejznámějších autodopravních vlaků v Alpách. Funguje od roku 1909 a překonává hlavní alpský hřeben pod masivem Vysokých Taur v nadmořské výšce přes 1 000 metrů. Přepravu zajišťují vlaky ÖBB a kromě cyklistů (i s cyklovozíky!) jsou přepravována i celá auta. Cena přepravy kola se pohybuje kolem 13 EUR a vlaky jezdí v pravidelných intervalech přibližně jednou za hodinu. Před odjezdem je potřeba zakoupit lístek přímo na místě u pokladny.
Mallnitz a překvapivý kopec na druhé straně
Na druhé straně alpského hřebene, v obci Mallnitz v Korutanech (Kärnten), nasedáme na kola s radostným očekáváním sjezdu. Jenže příroda má smysl pro humor – a nás čeká ještě pár metrů do kopce. Adam tedy nakonec nasedá do cyklovozíku a nechá se vézt. Nemůžu mu to mít za zlé.
Po několika nastoupaných metrech už ale čeká ten pravý sjezd – a ten každou námahu více než vynahradí. Adam v cyklovozíku se skoro okamžitě propadá do hlubokého spánku, jako by to předem plánoval.
Klesání je celkem prudké, plné serpentin a jede se opravdu rychle. Pořádně užít si ho na kole bez nákladu a cyklovozíku by bylo hotové tržení – tenhle typ sjezdu miluju a nenávidím zároveň: miluju ho, když jedu jen s batůžkem, a nenávidím, když vezu 50 kilo na kole a dalších 50 kg za sebou. Ale cesta dolů odsýpá hrozně rychle a ikdyž se snažím brzdy pečlivě střídat a šetřit, na konci sjezdu, těsně před Obervellachem, se mi povedla zadní brzda lehce utavit. Teď dělá hlavně hluk, ale skoro nebrzdí. Ještě mám přední – zbytek cesty zvládnu. Musím.
💡 Tip pro náročný sjezd s naloženým kolem: Při sjezdu ze serpentin v oblasti Mallnitz–Obervellach s naloženým kolem nebo cyklovozíkem je zásadní střídat přední a zadní brzdu – nikdy netlačte jen na jednu. Doporučuji mít na kole před odjezdem zkontrolované brzdové destičky a u hydraulických brzd doplněnou kapalinu. Přehřátí a „fade“ brzd na serpentinách v Alpách není výjimkou, ale dá se mu předejít.
Údolí řeky Möll, samoobslužný obchůdek a spící Adam
Pokračujeme údolím řeky Möll a pohupujeme se po cyklostezce podél hlavní silnice. Auta mi po chvíli začínají lézt na nervy – tenhle úsek patří k méně oblíbeným na celé trase. Naštěstí tady máme aspoň hodně co sledovat. Vysoko nad sebou pozoruji projíždějící vlaky (velká radost) a kochám se hradem Falkenstein (také velká radost, hrad opravdu stojí za zálom krku).
🔍 Zajímavost: Hrad Falkenstein tyčící se nad obcí Obervellach pochází z 12. století a je jedním z mála středověkých hradů v Korutanech, který je dobře viditelný přímo z cyklostezky Alpe-Adria. Okolní oblast je geomorfologicky neobyčejně zajímavá – údolí Möll bylo vymodelováno pleistocénními ledovci a místní horniny patří k nejstarším geologickým formacím v celých Alpách.
Cyklotrasa konečně opouští doprovod silnice a začíná stoupat. Pro mě s cyklovozíkem a spícím Adamem je to celkem výzva – ale zvládnuto. Cestou potkáváme velké pomalované kameny – land art přímo na stezce. Adamovi by se určitě líbily, ale spí s úsměvem na tváři, takže je to asi v pořádku.
A pak – ten poklad. Přímo na cyklostezce stojí samoobslužný obchůdek pro cyklisty. Duše, záplaty, energetické tyčinky, nápoje, náhradní díly – prostě vše, co si unavený cyklista může přát. Platí se do kasičky nebo QR kódem. Takhle nějak by měl vypadat svět.
Zastřešený most do Mühldorfu a vodní hřiště
Na chvíli se zase svezeme zpět k silnici a začínáme se pohupovat po druhé straně údolí. Cyklotrasa Alpe-Adria tu vede krásnou přírodou – z jedné strany řeka Möll, za ní obří štíty hor, a každou chvilku vjíždíme do lesů. Tohle je přesně ta část trasy, kvůli které sem cykloturisté z celé Evropy jedou: absolutní klid, příroda v hlavní roli, civilizace kdesi daleko.
Když přijíždíme zastřešeným mostem do Mühldorfu, Adam se probouzí. A to přesně ve správný okamžik.
Ihned za mostem je skvělé hřiště s vodními prvky – voda, kanálky, vodní mlýny, hezké posezení a pitná voda. Adam nestihne ani pořádně vystoupit z cyklovozíku a už je po kolena mokrý. Hrajeme si tu skoro dvě hodiny – a bylo by to déle, kdyby mě nezačalo pomalu svírat vědomí, že kemp se sám od sebe nenajde.
💡 Tip: Vodní hřiště v Mühldorfu u řeky Möll je jedním z nejkrásnějších míst na celé trase pro rodiny s dětmi. Je zdarma, je tu i pitná voda, a pokud jedete s dětmi, připočítejte ke svému itineráři alespoň hodinu navíc – odtáhnout malé dítě od vodních prvků je věda.
Möllbrücke, otevřené Dravské údolí a závodní cesta do Spittalu
V Möllbrücke se řeka Möll vlévá do řeky Drau (Drávy) a celé údolí se v tom místě podstatně otevírá. Okolní hory jakoby najednou vypadaly menší a údolí o to širší. Je to jeden z těch vizuálních přechodů, které si cyklista zapamatuje – jako kdyby se dveře otevřely do jiné místnosti.
Cesta je teď rovinatá a klikatí se mezi poli a pastvinami koní. Kousek za Möllbrücke stojí v polích malý osamělý kostelík – ten by si úplně žádal o fotku v dramatickém světle při bouřce nebo při východu slunce. My máme zcela modrou oblohu a odhadem dvě hodiny do západu slunce, během nichž se musíme dostat do kempu. Fotku pořizuji za jízdy, výsledek je pochopitelně průměrný, ale kostelík je i tak krásný.
🔍 Zajímavost: Oblast Drávského údolí (Drautal) v Korutanech je jedním z nejstarších sídelních území v celých Alpách. V blízkosti trasy leží archeologické naleziště Teurnia – pozůstatky římského města, které bylo jedním z nejvýznamnějších správních center římské provincie Noricum. Muzeum na místě naleziště je otevřeno pro veřejnost. Pokud vás historia zajímá, stojí za krátkou zastávku.
Kilometry naskakují celkem dobře, ale Spittal an der Drau před námi snad utíká – na mapě vypadal blíže. U obce Lendorf je celkem cyklistická motanice a mapa v mobilu je k jejímu rozluštění potřeba hodně přiblížit. Odtud se také jede kousek po silnici s docela hustým provozem a jako na potvoru je cesta mírně do kopce a fouká protivítr. Taková ta kombinace, která člověka přesvědčuje, že cykloturistika je šílené hobby.
Odbočka mezi domy nás z ní naštěstí vysvobozuje a my frčíme z kopce blíže k řece Drau. Klesání končí u archeologických vykopávek Teurnia – my ale pokračujeme dál s vidinou stihnutí si aspoň trochy hraní v kempu ještě před tmou.
Cyklotrasa se dále vine po oddělené cestě podél hlavní silnice – pohupujeme se nahoru a dolů, až nás svede k železniční trati a ke Spittalskému nádraží. Odtud jedeme podle mapy nejkratší cestou do kempu Draufluss.
Kemp Draufluss – stan u hučící Drávy
Nahlášení ubytování probíhá ve staré vlhké budově hned vedle kempu – kontrast s moderními alpskými kempy je patrný, ale sympatický. Žádné zbytečnosti, jen podpis a platba.
Po pár minutách stavíme stan na konci kempu přímo u hučící řeky Drávy. Zvuk tekoucí vody je dokonalý uspávač – to vím ještě dřív, než stavbu stanu dokončíme. Zapojujeme všechny elektrické věci do zásuvek (telefony, powerbanky – v campingu je toto rituál stejně posvátný jako večerní modlitba), vyrážíme si dát zaslouženou teplou sprchu, večeři a následný odpočinek.
Adam usíná ještě dřív, než stihnu rozbalit spacák. Já si ještě chvilku sedím venku u stanu, pozoruji kontrolky nabíjení, poslouchám Drávu a přemýšlím nad dnešním dnem. Utavená brzda, dvě hodiny hřiště, vlakem přes Alpy, záchrana vařiče dýmkařem v šest ráno. Normální den na cykloputování po cyklotrase Alpe-Adria.
Den třetí v číslech
| 🗺️ Trasa | Bad Gastein → Böckstein → (vlak) → Mallnitz → Obervellach → Mühldorf → Spittal an der Drau |
| 📏 Přibližná vzdálenost | cca 60 km |
| ⬇️ Sjeto | cca 1 400 m (výrazný sjezd z alpského hřebene směr Obervellach) |
| 🌡️ Ranní teplota | odhadem 2–4 °C (kemp v nadm. výšce ~1 000 m n. m.) |
| 🚂 Vlakem | tunelem (Tauernský autodopravní vlak Böckstein–Mallnitz) |
| 🎢 Highlight dne | Vodopád Gasteiner Wasserfall, průjezd Tauernským tunelem, vodní hřiště v Mühldorfu |
| ⚠️ Komplikace dne | utavená zadní brzda před Obervellachem, ranní boj s vařičem |
| 🐑 Zvířata na cestě | ovečky (přátelské, na rozdíl od včerejších býků) |
| 😴 Nocleh | Kemp Draufluss, Spittal an der Drau – stan přímo u řeky Drávy |
| 🕕 Čas probuzení | pár minut před 6:00 – díky alpské zimě, ne budíku |
Zítra nás čeká pohodová cesta do Villachu – a tentokrát snad bez utavených brzd, uprchlých ovcí a záhadně nezapalitelných vařičů. Ale kdo ví. Celou cestu si brzy přečtete na blogu www.cyklocestovatel.cz 🚴♂️
#AlpeAdria #AlpeAdriaRadweg #cykloturistika #cyklistikasdetmi #BadGastein #TauernTunel #Korutany #cyklovozík #Spittal #cyklocestovatel
