Dnešní výlet nebude rekordní co do počtu najetých kilometrů, ale vynahradí si to s přehledem pestrostí krajiny, geologickými poklady, historickými ruinami a přírodními úkazy – a to vše prakticky uprostřed Prahy. Projedeme se doslova po dně moře, které tu existovalo před více než 420 miliony let, a zastavíme se u míst, která většina Pražanů nikdy neviděla. Nasedněte na kola, jedeme! Ale klidně můžete vyrazit i pěšky.
🚉 Výchozí bod: Smíchovské nádraží
Dnešní trasa je organizačně jednoduchá – vlakem do kopce, na kole z kopce. Výchozím bodem je Praha-Smíchov, odkud nasedám do motorového vlaku místní tratě a svezl jsem se do stanice Praha-Řeporyje. Tenhle způsob dopravy doporučuji – kolo do motoráčku bez problémů naložíte a ušetříte si zbytečné šlapání do kopce.
💡 Tip: Vlak jezdí pravidelně a jízdné je v rámci PID, takže žádné extra náklady navíc.
📍 Start v Řeporyjích: Rozhledna z cisterny (zatím jen zvenku)
Hned po výstupu z vlaku zamířím k malé rozhledně naproti řeporyjskému skateparku. Rozhledna je postavena z přestavěné staré cisterny – krásný příklad toho, jak lze dát starým technickým objektům nový smysl. Bohužel tentokrát byl areál ještě mimo provoz, takže rozhlednu si nechávám na příště. Pokud ji plánujete navštívit, doporučuji předem ověřit otevírací dobu – provoz bývá sezónní.
Vydávám se tedy dál, z kopce dolů – a tím myslím doslova, protože skoro celá dnešní trasa vede ze svahu směrem k Vltavě.
🪨 Dalejské údolí: Tam, kde si skály pamatují na pravěké moře
Jakmile sjíždím do Dalejského údolí, začne to být opravdu zajímavé. Tady se totiž geologická minulost Prahy doslova čte ze skal.
Placatá skála – stopy po pradávném životě
Hned zkraje mě zaujme skála zvaná Placatá. Na jejích vápencových vrstvách jsou zřetelně vidět stopy po pohybu mořských živočichů – fosilní stopy, ichnofosilie, přesné otisky tvorů, kteří tady žili v době, kdy byl celý zdejší kraj pokryt mělkým mořem. Vápencové skály viditelné v celém údolí jsou jeho přímým pozůstatkem – vznikly z usazených schránek a koster mořských organismů. Stojí to za chvilku zastavení a pohled zblízka.
🦕 Zajímavost: Celé Prokopské a Dalejské údolí je z geologického hlediska názornou ukázkou vývoje od svrchního ordoviku do středního devonu, tedy přibližně v rozmezí 450–380 milionů let. Vápencové skály tu vznikaly na dně mělkého teplého moře v době, kdy se dnešní Česká republika nacházela na jižní polokouli poblíž rovníku.
⚙️ Trunečkův mlýn
O kousek dál u cesty stojí dojemné zbytky Trunečkova mlýna. Vodní mlýn na tomto místě u Dalejského potoka stál již v první polovině 18. století – nejstarší záznam pochází z tereziánského katastru, kde je popsán jako mlýn s jedním vodním kolem a stoupou. Rodina Trunečků jej vlastnila od počátku 19. století a v letech 1907–1911 ho Václav Truneček zmodernizoval na plnohodnotný válcový mlýn poháněný Francisovou turbínou místo původního vodního kola. Po znárodnění v roce 1951 mlýn přešel do rukou JZD, kde sloužil ke šrotování obilí, a poté postupně chátral do dnešní podoby.
💡 Věděli jste, že? Na krátkém toku Dalejského potoka stálo historicky celkem sedm mlýnů. Trunečkův byl jedním z posledních, které přežily do 20. století.
Dnes jsou ruiny ve stavu, který by posloužil jako kulisa pro horrorový film. Bohužel nad jejich osudem visí otazník – v okolí se diskutuje o zástavbě, která by toto místo mohla nenávratně změnit.
🏭 Vápenka Biskup, Kvis & Kotrba – průmyslová romantika
O pár desítek metrů dál narážím na areál bývalé vápenky Biskup, Kvis & Kotrba, jejíž vznik se datuje do roku 1895. A tady se zastavuji delší dobu – jsou to naprosto fascinující ruiny.
Areál je charakteristický svými kruhovými Hoffmanovými pecemi, ve kterých se pálil vápenec těžený v okolních lomech, a především rozsáhlým systémem úzkokolejných drah s rozchodem 60 cm, které propojovaly lomy s vápenkou. Původně se vozíky tlačily ručně, od roku 1928 přibyla i lokomotiva. Přes Dalejský potok vedly kolejové mostky, z nichž část ještě stojí. Naproti areálu, přes koleje, se nachází tunely vedoucí do starých lomů – temné, tajemné a pro mnohé neodolatelně lákavé.
🔍 Lomy plné pokladů: Mušlovka a Černý lom
Jedeme dál a začíná přehlídka opuštěných lomů.
Lom Mušlovka – jak název napovídá – je proslulý bohatým nalezištěm zkamenělin z prvohor. Jsou tu k vidění zbytky mořských živočichů, korálů, trilobitů a různých měkkýšů. Připomínám ale, že zkameněliny odnášet nesmíte– jsou chráněné a patří do přírodního dědictví.
🔬 Zajímavost: V oblasti Prokopského a Dalejského údolí prováděl v polovině 19. století intenzivní výzkum zkamenělin francouzský paleontolog Joachim Barrande, který je dnes považován za zakladatele české paleontologie. Na jeho počest bylo pojmenováno geologické souvrství Barrandien i nedaleko ležící čtvrť Barrandov. Barrande popsal stovky nových druhů prvohorních živočichů a mnoho z nich bylo objeveno právě zde.
O kus dál mineme Černý lom, jehož název vychází z charakteristické barvy tmavých vápenců, které se zde těžily. Každý z těchto lomů má svůj specifický geologický charakter – je to jako přirozené muzeum pod širým nebem.
🔔 Praha-Holyně: Skrytá víska s kamennou zvoničkou
Uprostřed výletu projedeme malebnou zástavbou Prahy-Holyně – zdejší kamenná zvonička je drobnou, ale půvabnou připomínkou toho, že tady lidé žili a pracovali po celá staletí. Holyně má charakter staré české vesnice a je trochu překvapením, že existuje takřka uprostřed velkoměsta.
🔴 Červený lom a Polámaní panáčci
Další zastávkou je Červený lom – a jak název napovídá, barva těženého vápence zde byla charakteristicky načervenalá, pravděpodobně díky obsahu oxidů železa. Přímo naproti lomu pak zaujme neobvyklé umělecké dílo s názvem „Polámaní panáčci, co se prali všude“. Nejde o klasickou sochu, ale o neopracované vápencové kvádry z místních lomů pospořádané do hravé instalace. Vtipné a přitom dokonale zasazené do kontextu místa.
🌿 Prokopské údolí: Příroda s komfortem
Po kamenitých cestách Dalejského údolí, které jsou vhodné spíše pro horská nebo gravelová kola, se napojíme na cestu Prokopským údolím – a rázem jako by přišla odměna. Kamenná pěšina se mění v hladký asfalt a divoká příroda dostává civilizovanější tvář: přibývají dětská hřiště, pikniková místa a lavičky. Skály jsou ale stále všudypřítomné, jen tentokrát tvoří kulisu odpočinku, ne překážku.
🌿 Prokopské údolí je přírodní rezervací a zároveň jedním z nejoblíbenějších výletních míst Pražanů. Kaňon dosahuje místy hloubky až 70 metrů – a to jsme pořád v Praze!
Dopravní štola – jen pro odvážné!
Kousek pod vojenským prostorem stojí za návštěvu bývalá dopravní štola – tunel, který původně sloužil pro přepravu materiálu z lomů. Dnes je přístupný, ale vyžaduje trochu odvahy: vezměte si výkonnou svítilnu, protože uvnitř je tma jako v pytli, celkem zima a zejména v zimních měsících bývá štola plná rampouchů. Opravdu nezapomeňte na světlo – bez něj se tam nemá smysl pouštět.
Zookoutek a Prokopské jezírko
Dále po trase potkáme zookoutek s domácími zvířaty – milé osvěžení, zejména pokud jedete s dětmi. A pak přichází jedno z nejkrásnějších míst celé trasy: Prokopské jezírko.
Jde o bývalý zatopený lom, jehož voda má v létě nádhernou zelenomodrou barvu. Místo je oblíbené u filmařů – a není se čemu divit, kulisa je to skutečně filmová. Pokud máte čas, tady se klidně zastavte, posaďte a vychutnejte si atmosféru.
🚂 Pražský Semmering: Viadukty, které přežily 150 let
Na konci Prokopského údolí přichází technicko-historický vrchol výletu – pohled na Hlubočepské viadukty, srdce legendárního Pražského Semmeringu.
🏗️ Zajímavost: Viadukty byly postaveny v letech 1870–1872 Buštěhradskou dráhou podle projektu Wilhelma Asta. Trať překonává výškový rozdíl 93 metrů na pouhých 8 kilometrech, přičemž zahrnuje oblouk větší než 180° – odtud přezdívka Semmering, podle slavné horské dráhy v Rakousku. Oba viadukty jsou prohlášeny za kulturní památky (od roku 1958) a prošly velkou rekonstrukcí v letech 2018–2019. Na ulici Holyňská si můžete vychutnat evropskou raritu – nadzemní křížení dvou tratí, silnice a Dalejského potoka na jednom místě.
Vlakem ze zastávky Praha-Hlubočepy se můžete pohodlně vrátit zpět na Smíchov – a přitom projet přímo pod viadukty. To je mimochodem skvělá alternativa k závěrečné části trasy, která vede po ulicích s automobilovým provozem.
🛣️ Závěr trasy: Cyklisté, pozor na Smíchov!
Pokud jedete dál na kole, napojíte se u Barrandovského mostu na cyklostezku podél Vltavy. Příjezd zpět na Smíchovské nádraží je ale nutno říci upřímně – není přizpůsoben cyklistům. Žádná z přilehlých ulic není vybavena cyklopruhem ani cyklostezkou, takže zbývá buď jízda po chodníku (opatrně a ohleduplně!), nebo – a to doporučuji – návrat vlakem ze zastávky Praha-Hlubočepy.
📋 Shrnutí trasy a praktické informace
| 📍 Start | Praha-Smíchov (vlakem do Řeporyjí) |
| 🏁 Cíl | Praha-Smíchov / Praha-Hlubočepy (vlak) |
| 🚴 Povrch | Dalejské údolí: kamenitá cesta (MTB/gravel) | Prokopské údolí: asfalt |
| 🛴 Vhodné pro | Horská a gravelová kola; Prokopské údolí i pro inline brusle |
| 👨👩👧 S dětmi? | Prokopské údolí ano, Dalejské údolí pro starší a zdatnější děti |
| 🔦 Doporučené vybavení | Svítilna (dopravní štola!), vhodná obuv, dostatek vody |
Tohle byl výlet, který vás přenese doslova miliony let zpátky v čase – a přitom se nemusíte vzdálit více než pár kilometrů od centra Prahy. Dalejské a Prokopské údolí jsou jedním z největších skrytých klenotů hlavního města a já se sem určitě ještě vrátím. Třeba i na tu rozhlednu z cisterny. 😄
Jeli jste někdy tudy? Napište do komentářů, co vás na trase zaujalo nejvíc!
#cyklovýlet #Prokopskéúdolí #Dalejskéúdolí #cyklocestovatel #PrahaNaKole #cyklistika #výletZPrahy #PražskýSemmering #zkameněliny #výletDoPřírody
