Pokračování výpravy dvou zarputilých milovníků vláčků, hor a dobrodružství – tentokrát pořádná porce kilometrů, alpských kopců, býků na cestě a kempu, kde nešlo zaplatit ani se osprchovat.
Ráno voní jablky – a to doslova
Probouzíme se do nečekaně slunečného rána. Po včerejším mokrém dni, kdy nás alpský déšť pěkně vymáchal, je to vítaná změna. Stačí vylézt ze spacáku, rozhlédnout se a hned vím, že dnešní den začne dobře.
Hned vedle stanu totiž roste jabloň obtěžkaná překrásnými červenými jablky. Adam je na nohách dřív než já a zásobuje se s takovým nasazením, jako by celou noc nespal. Snídani jsem mu tedy fakticky ani nemusel připravovat – příroda se postarala. Já pak celou svou porci snídaně musím sníst sám, zatímco on sedí spokojeně vedle jabloně a kouše do dalšího jablka s tím blahým výrazem ve tváři, který znám moc dobře. Kdo má doma malého kluka, ví přesně, o čem mluvím.
Po sbalení stanu a veškerého nočního vybavení – a to vždy trvá trochu déle, než bych chtěl, protože Adam má svůj vlastní názor na to, co a jak se balí – se vydáváme na další etapu cyklostezky Alpe-Adria (německy Alpe-Adria-Radweg).
Polní cesta, výhledy a první stoupání dne
Začínáme pohodovým průjezdem po polní cestě, která se vine mezi loukami s krásnými výhledy na okolní kopce. Tenhle úsek je přesně to, proč jsem na tuto trasu těšil – klid, příroda a pocit, že svět patří jenom nám dvěma.
Jakmile se ale napojíme na cyklostezku vedoucí podél silnice, začíná první větší stoupání dne. Adam po ránu šlape na svém kolečku a brzy je jasné, že do kopce to samo nepůjde. Vytahuji tažné lano a hrajeme si na vlak – já jsem lokomotiva, Adam je úplně poslední vagon. Tenhle vynález funguje skvěle a Adam ho miluje, i když já bych tu metaforu raději otočil.
Konec stoupání je ale tak prudký, že ani vlak nestačí a vzdáváme to – sesedáme a tlačíme pěšky. Není to žádná ostuda, tady by to vzdal leckdo.
💡 Tip pro cyklisty s dětmi: Tažné lano je pro výlety s dítětem na kole nebo cyklovozíku naprostá nezbytnost. Zvlášť na alpských stoupáních vám ušetří spoustu sil a nervů – dítě si stále připadá jako aktivní účastník výletu, nikoliv jako pasažér.
Pass Lueg – první sedlo a pohled do soutěsky
Projíždíme prvním sedlem Pass Lueg – historickým průsmykem nad řekou Salzach, kde se krajina dramaticky mění. Cesta se zužuje, stěny skal se sbíhají a z obou stran se tyčí mohutné skalní útesy.
🔍 Zajímavost: Pass Lueg je jedním z nejdramatičtějších přírodních průsmyků v celém Salzburgsku. Úzká soutěska, kudy protéká řeka Salzach, byla po staletí strategicky důležitým místem – v době napoleonských válek zde Tyrolané pod vedením Andrease Hofera v roce 1809 úspěšně bránili přístup do alpského vnitrozemí. Dnes je to jedno z nejfotografovanějších míst celé trasy Alpe-Adria.
Ze sedla se spouštíme z celkem prudkého sjezdu dolů – ten vypadá, jako by měl skončit přímo na hlavní silnici. Naštěstí ne. Cesta nás místo toho zavede do prvního tunelu na trase. Pro nás dva vláčkové nadšence je průjezd tunelem vždy malá slavnost – Adam okamžitě oživne a hlasitě komentuje každý odlesk světla na stěnách.
Soutěska, kamiony a nervy na pochodu
Bohužel ihned za tunelem cyklostezka končí a musíme vjet na silnici. Zpočátku to nevypadá špatně – aut tu moc nejezdí, cesta prochází hlubokou soutěskou Salzachu a pohledy do okolí jsou naprosto úchvatné. Za chvilku se k cestě připojí i železnice a my se s Adamem radujeme z každého projíždějícího vlaku. Tady je nás jako doma.
Jenže idyla brzy končí. Provoz začíná houstnout a hlavními aktéry silnice se stávají kamiony s kamením a domíchávače betonu – jedou tu jeden za druhým, a z jízdy se stává nepříjemný a místy i stresující zážitek. Adama rychle nakládám do cyklovozíku a snažím se jet co nejrychleji odsud pryč.
Cesta je ale nekonečná. Z mapy vím, že musíme dojet k hradu, který ční nad řekou Salzach, a ten se stále ne a ne objevit. Každá zatáčka slibuje výhled a každá zatáčka zklamání. Tohle znají asi všichni cyklisté – ten pocit, kdy víte, že cíl existuje, ale prostě se neblíží.
Hrad Hohenwerfen – strážce Salzachu
Když ho konečně míjíme, je to okamžik, kdy se zastavit prostě musí. Hrad Hohenwerfen se tyčí na skalisku vysoko nad řekou Salzach jako z pohádky – mohutný, pyšný a naprosto impozantní.
🔍 Zajímavost: Hrad Hohenwerfen byl postaven ve stejné době jako slavná pevnost Hohensalzburg v Salzburgu – tedy kolem roku 1077. Oba hrady sloužily jako dvojice strážních pevností kontrolujících přístupy do Salzburgska. Hohenwerfen je dnes jednou z nejlépe zachovaných středověkých pevností v Alpách a je proslulý i svým sokolnickým centrem – každodenní ukázky sokolnictví sem lákají tisíce návštěvníků ročně. Hrad byl také použit jako kulisa pro několik hollywoodských filmů.
Pár fotek, pohled nahoru, pohled dolů na řeku – a sjíždíme do Werfenu.
💡 Tip: Pokud máte čas, návštěva hradu Hohenwerfen stojí opravdu za to – vstup je placený, ale výhled z hradních věží na údolí Salzachu vám vyrazí dech. S dětmi je velkou atrakcí právě sokolnická show.
Werfen, oběd u elektrárny a workoutové hřiště
Ve Werfenu na nás čeká konečně krásná cyklostezka – a s ní i ten pocit úlevy, který cyklista zažije pokaždé, když se vrátí z přetížené silnice na bezpečnou stezku. Jedeme podél Salzachu, voda se třpytí na slunci a já si říkám, že tohle je ono.
Na konci Werfenu se zastavujeme u vodní elektrárny, kde vaříme oběd. Adam se okamžitě přesune k prosklené propusti a pátrá po rybách s takovým soustředěním, jako by šlo o věc nejvyšší důležitosti. Já mezitím vařím těstoviny a z jednoho oka ho hlídám. Žádná ryba se nakonec neobjeví, ale to Adamovo nadšení z čekání bylo k nezaplacení.
U elektrárny je i malé workoutové hřiště – protáhneme se, povisíme na hrazdách a já si připomenu, že mám svaly, o jejichž existenci jsem přestal vědět někdy v době, kdy Adam začal chodit. 😄
Bischofshofenské hřiště – past na cestovatele
Odsud nás čeká pohodová jízda po cyklostezce do Bischofshofenu. Cestou se stavujeme na malém hřišti – a já okamžitě lituju každé minuty, kterou tam strávíme. Proč? Protože při příjezdu do Bischofshofenu zjišťuji, co nás čekalo.
Tady je jedno z největších dětských hřišť, která jsem kdy viděl. Lanovky, skluzavky, věže, průlezky, pískoviště, houpačky – prostě ráj na zemi. A jako bonus záchody a možnost doplnění vody. Odsud Adama prostě nedostanu. Jsem si jistý, že by tu přespal, kdyby mohl.
💡 Tip: Pokud jedete Alpe-Adriu s dětmi, naplánujte si v Bischofshofenu dostatek času – dětské hřiště u cyklostezky je opravdu výjimečné a vaše dítě vám to nikdy neodpustí, pokud ho minete. Doplnění vody a záchody jsou tu samozřejmostí.
Já zatím v klidu hledám, kde přespíme. Nejbližší kemp je příliš blízko a navíc leží na špatném kopci – zavrhuji ho okamžitě a rozhoduji se jet až do Bad Gasteinu. Plán je jasný, jen ho teď musím prodat Adamovi. Po asi dvou hodinách hraní se konečně vydáváme dál.
Závod s časem podél Salzachu
Září je krásný měsíc na cyklistiku, ale dny už nejsou tak dlouhé, jak bych si přál. Šlapeme po krásné cyklostezce podél řeky Salzach a já průběžně sleduju hodinky.
A pak – ejhle. Cyklostezka je kvůli opravě uzavřena a objízdná trasa se vlní po protějším kopci. Drobné zdržení, trochu nadávání do větru a jedeme dál. Při příjezdu do Schwarzach im Pongau se uklidňuji – čas máme víc než dost.
Jenže tady začíná prudký a zdánlivě nekonečný kopec. No, co taky čekat, když se člověk vydá do Alp. Adama vysazuji z vozíku a šlapeme pěšky – já s naloženým kolem a cyklovozíkem, Adam s tím svým charakteristickým výrazem, který říká „hele, tohle je dobrodružství“.
🔍 Zajímavost: Schwarzach im Pongau leží na důležitém železničním uzlu v srdci Salzburgských Alp. Zdejší nádraží je křižovatkou tratí vedoucích do Gasteinu, přes Tauern do Korutan i na západ do Tyrol. Pokud jste železniční nadšenci jako my, zastavte se a pozorujte provoz – vlaků tu projíždí opravdu hodně.
Vodní nádrž Speicher Brandstatt a výhledy do údolí
Na konci stoupání nás čekají úchvatné výhledy do údolí a vodní nádrž Speicher Brandstatt. Přehrada leží v přirozeném alpském kotli a celý obraz – modrozelená voda, okolní štíty, ticho – je k nezapomenutí.
🔍 Zajímavost: Vodní nádrž Speicher Brandstatt je součástí rozsáhlé sítě alpských přečerpávacích elektráren v regionu Gastein. Funguje na podobném principu jako česká přečerpávací elektrárna Dlouhé stráně v Jeseníkách – v době přebytku elektřiny se voda přečerpává do výše položených nádrží a v době špičky pohání turbíny.
Odtud frčíme z kopce dolů – tohle je odměna za každé stoupání a já ji vždy beru s vděčností. Jen se snažím udržet cyklovozík pod kontrolou, zatímco Adam uvnitř hlasitě komentuje rychlost.
Býci na cestě – nečekaná přestávka
Projíždíme ohradou pro dobytek a najednou – stop. Dva mohutní býci stojí přímo uprostřed cesty a ne a ne se hnout. Díváme se na ně, oni se dívají na nás. Já pomalu brzdím, Adam se vyklání z vozíku a komentuje situaci s nadšením malého přírodovědce.
Čekáme. Pak čekáme dál. Pak ještě trochu čekáme. Býci si nás pečlivě prohlížejí s tím typickým klidným výrazem, který říká: „Máme čas, vy taky.“ Celé čekání zabralo skoro půl hodiny, než se konečně rozhodli vydat na pastvu a uvolnit cestu.
💡 Tip: Pokud jedete Alpe-Adrii, počítejte s tím, že část trasy prochází pastvinami s dobytkem. Ohrady s průjezdnými vrátky jsou standardem, ale občas narazíte na volně se pohybující dobytek. Zachovejte klid, neprovokujte zvířata a prostě počkejte – oni se dřív nebo později pohnou. 😄
Tunely, rekonstrukce a ubývající světlo
Po sjezdu nás čeká opět stoupání – naštěstí jen mírné. Začátek stoupání patří dlouhému tunelu, ve kterém vede jak cyklostezka, tak hlavní silnice. O hluk tedy bylo postaráno s přehledem. Přesto nám průjezd tunelem moc chutnal – Adam v cyklovozíku nadšeně sledoval světla a já se soustředil na to, abych šlapal rovně.
Za tunelem probíhala rekonstrukce mostu a cyklostezka byla zúžena – bohužel natolik, že se do průjezdu nevejde Adamovo kolečko připevněné na cyklovozíku. Sundáváme, posouváme cca 100 metrů, připevňujeme zpátky. Klasika. Pak další tunel, pak mírné stoupání po oddělené cyklostezce podél tahu na Bad Gastein – a světlo začíná pomalu ubývat.
🔍 Zajímavost: Oblast Gastein je jedním z nejznámějších alpských lázeňských regionů v Evropě. Termální prameny zde byly využívány již od středověku a Bad Gastein bylo v 19. a na počátku 20. století oblíbeným letoviskem evropské aristokracie – navštívili ho i císař Franz Josef I. nebo německý kancléř Bismarck. Termální vody zde mají teplotu až 47 °C a jsou bohaté na radon.
Bad Hofgastein za tmy a spící Adam
Bad Hofgastein projíždíme za tmy. Cesta vede přímo centrem města a já jsem jako vždy uchvácen tím, jak jsou rakouská města krásně upravená – rozsvícené výlohy, kvetoucí okna, čisté ulice. I ve tmě to má svou atmosféru.
Adam ve vozíku už dávno spí – usnul někde za Dorfgasteinem a od té doby se nepohnul. Já šlapu tiše a snažím se jet co nejvíce plynule.
Kemp Bertahof – stan po tmě a sprcha z vaku
Přijíždíme do kempu Bertahof u Bad Gasteinu. Recepce je zavřená. Projíždím dovnitř, hledám vhodné místo a stavím stan po tmě – rukou hmatám kolíky, z čela mi padá čelovka, nohama odhaduji rovnost terénu. Adam stále spí, takže ho jemně přenáším z cyklovozíku přímo do spacáku ve stanu. Tohle je jeden z těch rodičovských momentů, kdy si říkáte, že to celé má smysl.
Jdu zjistit, jak se nahlásit a zaplatit. Na recepci jsou dvě telefonní čísla – obě jen donekonečna vyzvánějí. Bez přístupové karty se nedostanu ani ke sprchám ani na záchody. Takže opláchnout se musím ze zbytku vody ve vaku, vyčistit zuby taky, a jít spát.
Brr. Jsme celkem vysoko a je tu hrozná zima. Usnout se mi daří až po dlouhé době – zábal ve spacáku, dech kondenzuje ve vzduchu a já přemítám, jestli jsem si vzal dost teplého oblečení. Vzal jsem.
💡 Tip: Pokud plánujete nocovat v kempu v oblasti Gasteinu v září, počítejte s nočními teplotami blízkými nule nebo i pod ní – kemp leží ve výšce přes 800 m n. m. Doporučuji spacák s hodnocením alespoň do -5 °C a nepodceňovat izolační podložku pod spacák. Zem v Alpách v září pěkně bere teplo.
🔍 Zajímavost: Bad Gastein leží ve výšce přibližně 1000 m n. m. a je obklopeno vrcholy přesahujícími 2500 m. Oblast je součástí Národního parku Hohe Tauern – největšího národního parku v Alpách a vůbec největšího v celé střední Evropě s rozlohou přes 1800 km².
Den druhý v číslech
Druhý den byl pořádně nabitý – kilometry, kopce, dobrodružství i trocha stresu. Ale přesně takhle si dobrodružné cyklocestování představuji.
| 🗺️ Trasa | Golling an der Salzach → Bad Gastein |
| 📏 Přibližná vzdálenost | cca 70 km |
| ⛰️ Převýšení | výrazné – Alpy dávají o sobě vědět |
| 🚗 Největší komplikace | kamiony v soutěsce, uzavřená cyklostezka, dva neochotní býci |
| ⭐ Highlight dne | hrad Hohenwerfen, hřiště v Bischofshofenu, vodní nádrž Speicher Brandstatt |
| 😴 Nocleh | Kemp Bertahof, Bad Gastein – stan ve tmě, sprcha z vaku |
| 🌡️ Teplota v noci | velmi nízká – brrr |
Den druhý za námi. Mokré ponožky jsou suché, Adam spí jako dudek a já pomalu upadám do spánku s myšlenkou, že zítra nás čeká sestup do Korutan. A já se nemohu dočkat.
Jak dopadl den třetí? Sledujte další zápisky na www.cyklocestovatel.cz – brzy online! 🚴♂️
#AlpeAdria #AlpeAdriaRadweg #cyklotrasa #cyklistikasdetmi #cyklovozík #BadGastein #Hohenwerfen #PassLueg #Werfen #Salzach #cyklocestovatel #cestovánínakole #rodinnácyklistika #alpskácyklistika #Rakousko
