Říká se, že každá pořádná cyklovýprava musí mít aspoň jeden den, kdy si sáhnete trochu hlouběji. A pátý den na trase Alpe-Adria Radweg přesně takový byl. Po včerejší pohodě u Drávy a slunečném Villachu přichází ostrý kontrast – chlad, déšť a první skutečné stoupání směrem do Itálie.
Ráno, kdy se ze spacáku nechce
Budíme se v kempu ve Villachu do zamračeného a studeného rána. Vítr se opírá do stromů a už při prvním pohledu ze stanu je jasné, že dnes to nebude „na pohodu“.
Než stihnu uvařit naši klasickou snídani – ovesné vločky s oříšky a místní marmeládou – začíná kapat. Nic vydatného, ale přesně ten typ deště, který dokáže znepříjemnit úplně všechno. Stan je mokrý, věci vlhké a balení najednou trvá dvakrát tak dlouho.
Adam obléká pláštěnku, já skládám stan, balím brašny a cyklovozík – klasická ranní logistika, která je na cykloturistice malou každodenní výzvou. Dnes jsme pomalejší než obvykle, a tak vyrážíme až kolem jedenácté.
Hledání trasy a první dnešní „otočka“
Nejprve se musíme napojit zpět na cyklostezku Alpe-Adria, což znamená projet cyklistický okruh kolem Villachu. K řece Drávě přijíždíme bez problémů, ale pak přichází klasická chyba – místo přejezdu mostu pokračujeme dál podél řeky.
Pár kilometrů si toho ani nevšimnu. Až když dlouho nevidím správně značení, vytahuji mapu. Verdikt je jasný – špatně. Otočka a návrat.
Takový malý reminder, že i na perfektně značené trase se dá snadno zabloudit.
Podél řeky Gail: klid před bouřkou
Za mostem se cyklostezka na chvíli drží u silnice, kde je poměrně silný provoz, a tak Adama nakládám do cyklovozíku. Brzy ale odbočujeme pryč a napojujeme se na trasu podél řeky Gail.
A tady se to láme.
Asfalt střídá starší cesta, ta se postupně mění v šotolinu a kolem nás se otevírá krásná alpská krajina – průzračná řeka, zelené břehy a hory v pozadí. Přesně ten typ úseku, který dělá z Alpe-Adria cyklotrasy jednu z nejhezčích v Evropě.
Lávka, která je o pár centimetrů menší
U obce Erlendorf nás zastavuje nenápadná, ale zásadní překážka – úzký výjezd z lávky. S cyklovozíkem a dětským kolem připevněným vzadu se prostě nevejdeme.
Chybí pár centimetrů.
Takže klasika – sundat kolo, přenést, znovu upevnit. Drobná komplikace, která ale k podobným cestám prostě patří.
Bouřka bez varování
Krajina se začíná lehce vlnit a s prvními kopečky přichází i změna počasí. Nejprve zahřmí. A pak to přijde.
Déšť. Pořádný.
Během pár minut jsem promočený skrz naskrz. Adam je naštěstí v cyklovozíku v suchu. V dálce vidím autobusovou zastávku – jediná šance na úkryt.
Bouřka trvá asi 30 minut. Mně je mezitím pořádná zima, ale převlékat se na zastávce se mi nechce. Tak shazuju bundu a vyrážím dál jen v tričku. Paradoxně to funguje – do kopce se rychle zahřeju.
A pak, jako by někdo otočil vypínačem, vysvitne slunce. Oblečení schne za jízdy.
Směr Itálie a první opravdové stoupání
Za Arnoldsteinem začíná poctivý kopec. Naložené kolo, cyklovozík a dnešní podmínky dávají zabrat. Když se sklon alespoň trochu zmírní, přichází rychlá energie – pytlík Haribo.
Cestou nás předjíždí skupinka německých cyklistů a povzbuzují Adama, aby na mě volal: „Papa, schnell!“
Adam neví, co to znamená. Ale nadšeně to opakuje.
A já přidávám.
Rakousko → Itálie 🇦🇹➡️🇮🇹
Na hranicích krátká zastávka, pár fotek a velké očekávání. Čeká nás totiž jeden z vrcholů celé trasy – cyklostezka Pontebbana.
Než se na ni ale dostaneme, musíme překonat krátký, ale brutální úsek. Stoupání, které má místy kolem 18 %. Není dlouhé, jen pár desítek metrů, ale bolí.
Hodně.
Pontebbana: cyklistický ráj po bývalé železnici 🚴♂️
A pak to přijde.
Les, ticho, perfektní asfalt a před námi bývalá železniční trať. Ciclovia Alpe Adria (Pontebbana) patří k nejkrásnějším cyklotrasám v Evropě – vede po opuštěné železnici z Tarvisia na jih a nabízí desítky tunelů, mostů a minimální převýšení.
🔍 Zajímavost: Původní železnice Pontebbana byla otevřena už v roce 1879 jako klíčové spojení mezi Rakousko-Uherskem a Itálií. Po modernizaci byla stará trať opuštěna a dnes slouží jako cyklostezka dlouhá desítky kilometrů.
Projíždíme kolem starého nádraží v Tarvisiu, míjíme rezavá návěstidla a opuštěné budovy. Adam jede neuvěřitelným tempem a z očí mu svítí nadšení.
Za Camporossem už jedeme prakticky jen z kopce a přicházejí první tunely. Některé jsou úplně tmavé, světla v tunelech se nějak nerozsvítila – bez světel na řidítkách by to nešlo. Dobrodružství má najednou úplně jiný rozměr.
Druhá bouřka a hledání noclehu
Počasí si ale dnešek evidentně užívá. Přichází další bouřka. Tentokrát ji přečkáváme v tunelu.
Zatímco čekáme, hledám nocleh. Nejbližší kemp je příliš daleko, takže volba padá na Pontebbu a hotel Albergo Spina.
Po dešti pokračujeme dál a díky vodě z hor se kolem nás objevují malé vodopády – krátké, ale krásné momenty, které by bez bouřky nevznikly.
Večer v Pontebbě: pizza, vlaky a telefonní budka
Hotel nacházíme v centru města. Kola končí přímo u recepce (vchod do kolárny je na vozík moc úzký), my míříme do sprchy a do suchého.
Večer trávíme procházkou po městě. Probíhá tu výstava slaměných soch, takže o zábavu je postaráno. Adam objevuje telefonní budku a nechápe, že něco takového vůbec existovalo.
Večeře je jednoduchá – pizza do krabice, kterou sníme na zídce naproti nádraží. Sledujeme projíždějící nákladní vlaky. Jeden za druhým.
Ještě hřiště. A pak už spát.
Den pátý v číslech
| 📍 TRASA | Villach → Pontebba |
| 📏 VZDÁLENOST | cca 60 km |
| ⛰️ PŘEVÝŠENÍ | střední + krátké prudké stoupání u hranic (~18 %) |
| 🌦️ POČASÍ | déšť, bouřky, slunce – všechno v jednom dni |
| 🚲 HIGHLIGHT DNE | cyklostezka Pontebbana, tunely a jízda po bývalé železnici |
| 😤 KOMPLIKACE DNE | špatný směr u Villachu, dvě bouřky, prudké stoupání na hranicích, úzká lávka u Erlendorfu |
| 🏨 NOCLEH | Pontebba – Albergo Spina |
| 🚴 ZVLÁŠTNOST DNE | Adam povzbuzoval tatínka německy, aniž věděl co říká |
Zítra pokračujeme dál. Více Itálie, více tunelů a snad i trochu stabilnější počasí.
Další vyprávění brzy na 👉 www.cyklocestovatel.cz 🚴♂️
#AlpeAdria #AlpeAdriaRadweg #Pontebbana #cykloturistika #cyklocestovani #Villach #Tarvisio #Pontebba #Italie #cyklistikasdetmi
