Říká se, že nejlepší dny cesty jsou ty, kdy se toho moc nestane – a přesto si je pamatujete stejně dobře jako ty nejdramatičtější. Čtvrtý den na trase Alpe-Adria byl přesně takový. Žádné utavené brzdy, žádný útěk z kempu za svítání, žádný spánek na serpentinách. Jen řeka, sluníčko, Adam na kole, slíbená zmrzlina a jedno velké nádraží.
Probuzení u hučící Drávy
Začíná nám čtvrtý den a my se probouzíme do dalšího slunečného dne u hučící řeky Drávy. Ten zvuk – stálý, hluboký, rytmický – byl s námi celou noc jako přírodní uspávač a ráno jsem chvilku jen tak ležel a poslouchal. Venku bylo příjemně, konečně bez alpského chladu předchozích nocí. Po mrazivém probuzení v Bad Gasteinu a kondenzátu na vnitřní straně stanu to bylo jako přijít do jiného světa.
Dnes nás čeká celkem hodně pohodový den, protože se budeme držet cyklostezky vedoucí podél řeky – tudíž nás nečeká žádné stoupání a navíc pouhých cca 39 km. Po včerejších šedesáti kilometrech s utavenou zadní brzdou, spícím Adamem na serpentinách a dvěma hodinami u vodního hřiště v Mühldorfu jsem si dnešní etapu doslova zasloužil.
Ranní rutina aneb kolotoč spacáků, vloček a brašen
Vylézáme ze stanu a čeká nás klasická ranní rutina – uvařit ovesné vločky a přidat do nich něco sladkého. Dnes trochu medu ze zásobníku, který jsem táhl od prvního dne a pořád jsem ho ještě celý nespotřeboval. Ovesné vločky s medem jsou naším spolehlivým základem každého rána na cyklovýpravách – nesložité, rychlé, výživné a Adam je jí bez větších protestů. To samo o sobě je ranní výhra.
Pak přichází ta část, kterou mám nejméně v oblibě – skládání. Spacáky do pytlíků, karimatky do rolek, stan z mokré trávy, který se nechce složit ani zdaleka tak hezky jako byl složen při výrobě. Vše nějak poskládat do brašen a do cyklovozíku je každé ráno lehká kombinatorická hádanka. Zásoby jídla ubývají, ale objem věcí záhadně zůstává stejný. Snad fyzikální zákon cykloturistiky.
Bloudění ve Spittalu a malé ego
Ještě ve Spittal an der Drau začínáme bloudit. Myslel jsem si, že si cestu zpět k cyklotrase Alpe-Adria pamatuji – vždyť jsme teprve včera přijeli, jak daleko mohla paměť odejít? Daleko. Napadlo mě cestu od kempu o pár metrů zkrátit a uličky mezi vilkami nás zavedly někam, kam jsme vůbec nemířili. Krásné vilky s pečlivě střiženými trávníky a záhony plnými muškátů mi dávaly přesně ten druh pohledu, který jsem v tu chvíli nepotřeboval.
Cestu hledám v Mapách.cz a místo zkrácení jsme si pár metrů najeli navíc. Takový je osud člověka, který si myslí, že zná cestu.
💡 Tip: Centrum Spittal an der Drau stojí za krátkou zastávku – hlavní náměstí s renesančním zámkem Porcia je jedno z nejkrásnějších v Korutanech. Pokud nebloudíte mezi vilkami, stihnete ho obdivovat i za pět minut.
Závodění s Adamem podél Drávy
Když cestu konečně nacházíme, začínáme s Adamem závodit. Cesta vede skoro celou dobu podél řeky Drávy a on i na tom malém kolečku – svém Frogu, který mu sahá sotva po kolena – zvládá vyvinout celkem slušnou rychlost. Chvilkami ho nechávám předjet, chvilkami zrychlím a on začne šlapat zuřivě rychleji. Fér závod to není – já mám naložené kolo a cyklovozík, on nic – a přesto vyhrává, kdykoli ho nechám.
Cyklostezka podél Drávy je v tomto úseku naprosto ideální. Žádný provoz, žádné nepříjemné silniční úseky, jen klidná stezka lemovaná stromy, s řekou a občasným průhledem na korutanské kopce. Je to ten druh cyklistiky, u které se dá přestat přemýšlet o čemkoliv jiném než o tom, co právě vidíte. Pohodová, skoro meditativní jízda.
🔍 Zajímavost: Řeka Dráva (německy Drau) je jednou z mála řek v celé střední Evropě, podél které vede cyklostezka po celé délce průchodu Korutanami – celkem přes 300 km. Část, která prochází Korutanami od Spittalu do Villachu, patří k nejoblíbenějším rodinným cyklotrasám v celém Rakousku díky minimálnímu převýšení a krásné přírodě.
Zmrzlinové zklamání a slib dvojité porce
Když máme tak krásný slunečný den a jedem pohádkovou stezkou, tak si řekneme, že se někde zastavíme a dáme si zmrzku. Taková přirozená logika letního cyklisty.
Bohužel jsme u cesty našli jen jednu cukrárnu. A v té si nás u stolku nikdo nevšímal. Seděli jsme, koukali jsme se po číšníkovi, číšník obsluhoval všechny ostatní a nás stále jakoby neviděl. Pár minut čekání, pak trochu déle. Adam se začal vrtět a já si uvědomil, že energii věnovanou čekání mohu věnovat šlapání. Zklamaní jsme vyrazili dál a slavnostně jsme si slíbili, že si dáme dvojitou porci ve Villachu. Takový slib se dětem nedává lehkovážně – to jsem věděl.
Dvě zastávky a unavený cestovatel
Cestou jsme zastavovali už jen dvakrát. Poprvé kvůli fotce u fotorámečku – jeden z těch roztomilých turistických artiklů přímo na cyklostezce, kde si rámečkem zarámujete krajinu nebo řeku za sebou. Výsledek je pokaždé trochu kýčovitý a trochu skvělý zároveň.
Podruhé jsme zastavili kvůli Adamově únavě. Šlapal statečně, ale nohy malého cyklisty mají svůj limit a ten byl zjevně dosažen. Nasedl do cyklovozíku s výrazem člověka, který si zaslouží přestávku, a za chvíli mu hlava klesala jako u starého psa v teplém autě. Já šlapal dál. Tenhle záběr – unavený Adam v cyklovozíku, já s naloženým kolem na slunečné stezce podél Drávy – je pro mě asi nejpřesnější obraz toho, jak tahle cesta vypadá.
Villach – projíždíme centrem a nacházíme ráj pro děti
Dnešní cesta nám utekla nebývale rychle. Takhle se plyne, když nejedete do kopce, máte hezký den a šlapete bez stresu. Chvíli po době oběda jsme projížděli centrem Villachu – druhého největšího města v Korutanech – a na jeho konci nás čekala velká relaxační zóna s rozlehlým hřištěm pro děti.
Adam, odpočatý po spánku v cyklovozíku, se ihned vrhl na hřiště a začal zkoušet vše, co zatím odnikud neznal. Přelézal, šplhal, klouzal a testoval každé zařízení se soustředěností inženýra na inspekci. Já jsem čas využil k uvaření oběda – těstoviny, kousek pečiva, jednoduchý a fungující základ cyklisty na cestě.
🔍 Zajímavost: Villach je druhým největším městem v Korutanech s přibližně 65 000 obyvateli a jeho poloha na soutoku Drávy a Gaily z něj dělá přirozený křižovatkový bod alpských tras. Město je přezdíváno „brána do Alp“ a zároveň funguje jako výchozí bod pro cykloturistiku do Itálie, Slovinska i dál podél Drávy.
Villach nebo dál? Jedno velké rozhodování u porce těstovin
Když jsme se najedli, začal jsem přemýšlet – jet dál, nebo zůstat? Část mě říkala: „Máš čas, etapa byla krátká, využij ho.“ Druhá část říkala: „Kemp, sprcha, pěší průzkum Villachu a žádné šlapání do večera.“ Nakonec vyhrála možnost zůstat ve Villachu.
Správné rozhodnutí, jak se ukázalo záhy.
Vzhledem k tomu, že Adam jel na svém vlastním kole, využili jsme cyklistický okruh kolem Villachu a vyhnuli jsme se cyklostezkám po chodnících podél hlavních ulic. Cesta vedla příjemně zástavbou i zelení a dovedla nás až k branám kempu. Připravili jsme si vše na spaní a vyrazili do centra – já tentokrát pěšky a Adam na svém malém kole, jako malý průvodce ve městě, které také viděl poprvé.
Hodina na nádraží a splněný slib zmrzliny
Cesta centrem nás vedla skrz nádraží – a tady jsme se zastavili na hodinu. Celou hodinu, možná i na víc. Adam sledoval přijíždějící a odjíždějící vlaky s výrazem odborníka, který si pečlivě zaznamenává každý detail. Každý příjezd byl komentován, každý odjezd doprovázen trochu zklamaným „tenhle jede bez nás“. Nádraží jako světy v pohybu – to chápe i malý kluk.
A kousek od nádraží přišel ten slavnostní okamžik. Slíbená double porce zmrzliny. Adam si vybral jako vždy kombinaci, která mě ani trochu nepřekvapila – modrá (pojmenovaná po pejskovi Chaseovi z Tlapkové patroly), k tomu nějakou fialovou (pojmenovanou Hubba Bubba) a třetí si nechal poradit jahodovou –, ani jsem neměl chuť ochutnávat. Seděli jsme na ulici, kolem nás Villach v odpoledním slunci a každý si mlsal svoji kopičku. Jednoduchá věc, ale po tom zklamaném prázdném stolu v té polední cukrárně to mělo ten správný náboj.
Náměstí, srdíčko, duhová lavička a těžká dohoda s dítětem
Přešli jsme most přes Drávu a vydali se na hlavní náměstí. Udělali jsme fotku u obrovského srdíčka – jeden z těch přitažlivých turistických symbolů, u kterého se vyfotí každý a přesto každá fotka vypadá jinak. Pak na duhové lavičce, pak s lovící kočkou,….
A pak přišla ta chvíle, které se každý rodič obává – výběr večeře s dítětem.
Tohle nechci. To mi nechutná. Tohle se mi nelíbí. Prošli jsme kolem italské restaurace (ne), kolem kebabárny (absolutně ne), kolem místa, kde se prodávaly grilované speciality (chvíle naděje, rychle zhasla). Nakonec jsme skončili v rychlém občerstvení na hranolkách a hamburgerech. A to jsem si myslel, že si během cesty dáme alespoň něco zdravého.
Ale hranolky chutnají vždy. To je fakt, který žádná cykloturistická filozofie nemůže překonat.
Večeře na rozhoupané lavičce a studené jezero
Večeři jsme snědli přímo na nábřeží, na lehátkách připevněných na pružinách. Takže večeřel v podstatě jen Adam, protože já ho musel stále rozhoupávat – pod jeho malým tělíčkem se lehátko samo ani nehlo, a rozhoupat ho bylo tedy mojí povinností. Adam houpal tam a zpátky se spokojeným výrazem, hamburger v jedné ruce, hranolka v druhé. Já jsem ho nakonec houpal nohou a jedl vestoje. Takový je cykloturistický otcovský osud.
Začínalo se stmívat a my vyrazili zpět do kempu. Ještě pár temp ve studeném jezeře – voda byla výrazně chladnější, než jsem čekal, ale po celém dni na slunci to bylo příjemné. Téměř. Pak teplá sprcha, zaslouženě dlouhá, a spacák.
Usnuli jsme celkem rychle. Když dnes ne tak moc, protože tahle etapa byla hodně krátká. Ale kdo říká, že krátký den nemůže být hezký?
Den čtvrtý v číslech
| 📍 TRASA | Spittal an der Drau → Villach |
|---|---|
| 📏 PŘIBLIŽNÁ VZDÁLENOST | cca 39 km |
| ⬆️ PŘEVÝŠENÍ | minimální – cesta kopíruje tok řeky Drávy |
| 🌡️ POČASÍ | slunečno, příjemně teplo |
| 🍦 HIGHLIGHT DNE | splněný slib double zmrzliny, hodina na nádraží, nábřeží Villachu |
| 😤 KOMPLIKACE DNE | bloudění ve Spittalu, zmrzlinová cukrárna bez obsluhy, vyjednávání o večeři s pětiletým diplomatem |
| 🏕️ NOCLEH | kemp Villach – stan u jezera |
| 🚲 ZVLÁŠTNOST DNE | Adam celou etapu nejprve závodil, pak spal v cyklovozíku, pak závodil znovu |
Zítra nás čeká další etapa, tentokrát už stoupání podél řeky Gail a překonání hranic do Itálie. Kam až dojedeme? To si brzy přečtete na blogu www.cyklocestovatel.cz 🚴♂️
#AlpeAdria #AlpeAdriaRadweg #cykloturistika #cyklistikasdetmi #Villach #Korutany #cyklovozík #cyklocestovatel #Dráva #Drauradweg
