Cyklotrasa Alpe-Adria: doprava na start a zpět

Cyklotrasa Alpe-Adria (Ciclovia Alpe Adria Radweg, zkráceně CAAR) je jedna z těch tras, kterou vám doporučí každý, kdo ji jel. A má to svůj důvod: začínáte v Salzburgu mezi kopci, končíte v Gradu s nohama v Jadranu, a mezi tím vás čeká 410 kilometrů, které z devadesáti procent klesají. Ano, čtete správně. Cyklostezka Alpe-Adria je pravděpodobně jediná dálková trasa přes Alpy, kde si připadáte jako podvodník.

Jenže než začnete šlapat, musíte vyřešit tu nudnou část: jak se dostat s kolem do Salzburgu a jak se pak dostat z Grada zpátky do Česka. A právě o tom je hlavně tenhle článek — protože o krásách Tarvisia si přečtete kdekoliv, ale logistiku vám nikdo pořádně nerozepíše.

Krátce k trase, ať víte, o čem je řeč

Alpe-Adria vede ze Salzburgu do Grada, přes Bischofshofen, Bad Gastein, Villach, Tarvisio, Gemonu, Udine a Palmanovu. Standardně se jede za 6 až 8 dní, zdatnější to zmáknou za čtyři, s dětmi a přívěsem klidně za deset.

Pár věcí, které je dobré vědět dopředu:

Tauernský tunel. Mezi Bad Gasteinem a Mallnitz kolo nešlape — jede se autovlakem přes Tauern. Není to podvádění, je to součást trasy a stojí to pár eur. Kolo naložíte, sednete si a za 12 minut jste na druhé straně Alp.
Ciclovia je z části na starém železničním tělese. Bývalá trať Pontebbana mezi Tarvisiem a Venzone je asfaltový sen: mírné klesání, tunely s osvětlením, viadukty a výhledy, u kterých budete každých pět minut zastavovat.
Povrch je z 90 % asfalt nebo kvalitní zpevněná cesta. Trekkingové kolo bohatě stačí, gravel je luxus, silničku bych nebral.
Značení je výborné — hledejte zeleno-bílé cedule s nápisem Alpe-Adria a v Itálii cedule s nápisem FVG 1. Ztratit se dá, ale musíte se snažit.
Poslední den z Palmanovy do Grada je rovina, vedro a laguna. Na hrázi před Gradem fouká, a fouká vždycky proti vám. To není pověra, to je fyzikální zákon.

Jak se dostat na start do Salzburgu (a hlavně jak zpátky)

Tohle je ta část, kterou lidi řeší nejvíc a nejpozdějí. Existují v zásadě čtyři varianty.

Varianta	Cena	Pohodlí	Nervy	Komu to doporučím
Auto do Salzburgu + vlak zpět k autu	střední	vysoké	nízké	rodinám, lidem s vlastním autem a spoustou bagáže
Vlakem tam i zpět přes Vídeň	vyšší	vysoké	nízké	těm, kdo chtějí klid a jistotu
Vlakem tam i zpět přes Villach a Salzburg	nejnižší	střední	vysoké	otrlým a organizovaným
Flixbus	nízká	nízké	střední	studentům a lidem bez nároků

Varianta 1: Autem do Salzburgu, vlakem zpátky k autu

Klasika, která funguje. Zaparkujete v Salzburgu, odjedete na kole na jih a z Cervignano del Friuli se vrátíte vlakem zpátky k autu — s přestupem v Udine a ve Villachu.

Proč Cervignano a ne Grado? Protože Grado nemá vlakové nádraží. Z Grada je to do Cervignano del Friuli asi 20 kilometrů příjemné roviny a je to nejbližší stanice s rozumným spojením.

Výhoda je jasná: auto máte, kufr v něm můžete nechat, po návratu naložíte kolo a jedete domů podle sebe. Nevýhoda taky: platíte parkování za celý týden a v Salzburgu to není zadarmo.

Varianta 2 (moje nejoblíbenější): Nechat auto doma a jet vlakem

Za mě nejlepší varianta vůbec. Do Salzburgu se z Prahy dostanete vlakem s jedním přestupem v Linci. Nasednete v Praze, v Linci přestoupíte, a jste tam. Kolo veze vlak, vy se kocháte krajinou. Žádné hledání parkoviště, žádná dálniční známka, žádné svědomí kvůli emisím.

Zpátky pak máte dvě možnosti:

Společný začátek: z Grada dojedete na kole do Cervignano del Friuli a odtud příměstským vlakem do Udine.

Varianta A — přes Vídeň (klidná): Z Udine pojedete do Česka s jedním přestupem ve Vídni. Já osobně ale nepřestupuji ve Vídni, nýbrž v Bruck an der Mur — je to menší nádraží, přehledné, s kolem se tam neproplétáte davem tří tisíc lidí s kufry a nemusíte hledat, ze které ze čtrnácti kolejí to vlastně jede. Vřele doporučuji.

Varianta B — přes Villach a Salzburg (levná a adrenalinová): Z Udine vlakem do Villachu, z Villachu dalším vlakem do Salzburgu, ze Salzburgu do Lince a z Lince už domů do ČR. Čtyři přestupy.

Je to podstatně levnější. A taky je to pořádně adrenalinové, protože přestupy jsou v řádu minut. Představte si to takhle: stojíte ve dveřích vagonu, v jedné ruce nabalené kolo, v druhé mobil s odjezdovou tabulí, vlak zastavuje, vy vyskočíte, a máte čtyři minuty na to přeběhnout na nástupiště sedm. S kolem. Po schodech. Když jede výtah, tak výtahem, když nejede, tak s kolem na rameni a s brašnami jako mrtvý voják.

Zvládl jsem to. Ale nedoporučuji to lidem, kteří mají tendenci panikařit, ani těm, co si berou x brašen a na přestup je na kolo přidělávají hala-bala. Pokud vám jeden vlak ujede, celá kaskáda se rozsype.

Jízdenky pro kola: tohle si přečtěte dvakrát

Tady je ta nejdůležitější věta celého článku:

Jízdenky pro kola je potřeba koupit dostatečně dopředu — a tím myslím minimálně 2 měsíce dopředu.

Já je kupuji vždycky ihned, jak to jde, což je aktuálně 3 měsíce dopředu. Ne proto, že bych byl puntičkář, ale protože místa pro kola bývají dlouho dopředu vyprodaná. V railjetech je pro kola jen několik málo míst — bavíme se o jednotkách, ne desítkách. V létě zmizí prakticky okamžitě.

Pokud si řeknete „však to nějak koupím týden předem“, tak si to nekoupíte. A pak buď jedete na kole domů, nebo hledáte Flixbus, nebo brečíte na nádraží v Udine. Znám případy všech tří. A většinou je pak cesta 3x tak dražší a ještě s nějakým nocováním.

Kde jízdenky koupit

www.cd.cz — České dráhy
www.oebb.at — Rakouské spolkové dráhy
www.trenitalia.com — italské dráhy

Na cestu tam vám stačí web Českých drah. Koupíte jednu jízdenku Praha–Salzburg včetně místenky pro kolo a máte hotovo.

Na cestu zpátky využijete všechny tři — nebo minimálně český a rakouský web, pokud si jízdenku na ten kousek do Udine koupíte v automatu přímo na nádraží v Cervignano del Friuli. Příměstský vlak má pro kola hodně míst a kolo v něm bývá bez problémů, takže tuhle část si klidně můžete nechat na místo.

Jak konkrétně kupuji jízdenky já

Teorie je hezká, ale nejvíc pomůže, když vidíte, jak to dělá někdo, kdo tou trasou projel víckrát. Takže tady je můj konkrétní postup nákupu jízdenek na zpáteční cestu z Alpe-Adrie — dvakrát vyzkoušený, dvakrát funkční.

Varianta přes Bruck an der Mur (klidná verze)

Zpáteční cestu si rozděluji na tři samostatné jízdenky, každou z jiného webu:

Cervignano del Friuli → Udine — jízdenku na tenhle příměstský vlak kupuji vždycky v automatu na nádraží, chvilku před odjezdem. Je to pár eur, spoj jezdí často (alespoň po ránu) a nemá smysl to řešit dopředu. Kolo v regionálním vlaku bývá bez problémů.
Udine → Bruck an der Mur — kupuji přes www.oebb.at (nebo v aplikaci ÖBB Tickets), samozřejmě včetně místenky pro kolo.
Bruck an der Mur → Praha — kupuji přes www.cd.cz (nebo v aplikaci Můj vlak).

Proč zrovna takhle? Protože v Bruck an der Mur mám na přestup většinou něco přes hodinu. To je přesně ten komfortní polštář, který potřebujete, když máte dvě nezávislé jízdenky od dvou různých dopravců — pokud vám totiž ujede přípoj, druhá jízdenka propadá a nikdo vám nic nevrátí. S hodinovou rezervou je ale pravděpodobnost, že o přípoj přijdete, docela malá. Zatím to vždycky vyšlo.

Bonus: Bruck an der Mur je malé přehledné nádraží, takže tu hodinu strávíte v klidu na lavičce s kávou, ne kličkováním mezi davy jako ve Vídni.

Varianta přes Villach a Salzburg (levná verze)

Když jsem jel touhle cestou, koupil jsem si to takhle:

Udine → Villach na webu www.trenitalia.com
Villach → Praha rovnou jednou jízdenkou na www.cd.cz (v aplikaci Můj vlak) — i když se po cestě dvakrát přestupuje ve Villachu… pardon, v Salzburgu a v Linci.

A teď to, proč o téhle variantě vůbec mluvím: cena z Villachu až do Prahy začínala na necelých 600 Kč. Šest set korun za dvě země a skoro celý den cestování. To se těžko poráží.

Háček? Ty krátké přestupy jsou prostě o nervy. Když máte všechno na jedné jízdence Českých drah, teoreticky vás dopravce v případě zpoždění řeší — prakticky ale stojíte na peróně v Salzburgu, koukáte na hodinky a počítáte, jestli s naloženým kolem a čtyřmi brašnami stihnete přeběhnout na druhý konec nádraží. Adrenalinu si užijete víc než na sjezdu z Tauernu.

Shrnutí pro netrpělivé: pokud chcete klid, jeďte přes Bruck an der Mur a zaplaťte si to. Pokud chcete ušetřit a věříte svým nohám, jeďte přes Villach a Salzburg za necelých 600 Kč z Villachu. A v obou případech — místenky pro kolo kupujte co nejdřív, ideálně 3 měsíce předem.

Varianta 3: Flixbus

Flixbus jezdí přímo z Prahy do Salzburgu a zpátky z Terstu. Do Terstu se z Cervignano del Friuli dostanete buď vlakem, nebo na kole — což je mimochodem pěkná projížďka, pokud vám nevadí trochu kopce nad zálivem.

Co potřebujete vědět:

Nákup jízdenek provedete na https://www.flixbus.cz
Flixbus bere většinou 3 kola na spoj. Tři. Celkem. Rezervace místa pro kolo je nutná a taky se rychle plní.
Elektrokola nebere. Vůbec. Kvůli bateriím.
Kolo musíte většinou částečně rozebrat nebo aspoň otočit řídítka.

A teď osobní hodnocení: cesta autobusem je za mě hodně nepohodlná a za ušetřené peníze to podle mě nestojí. Deset hodin v sedačce s koleny u brady, po týdnu na kole, to nechcete… ušetříte pár set korun a zaplatíte za to dnem života. Ale je to legitimní volba, hlavně pro studenty a lidi, kterým je fyzické utrpení lhostejné.

Varianta 4: Shuttle busy

Po celé Alpe-Adrii — v každém kempu, na každé nástěnce v infocentru, na každém pátem sloupu — najdete reklamy na shuttle busy, které vozí cyklisty i s koly zpátky do Salzburgu a do jiných míst po trase.

Nikdy jsem je nevyužil, takže tuhle možnost víc rozepsat nedokážu. Vypadá to na pohodlnou variantu pro lidi, kteří nechtějí řešit vlakové jízdenky tři měsíce dopředu, a kdo má s nějakým konkrétním dopravcem zkušenost, ať se ozve do komentářů — rád to sem doplním.

Shrnutí: co bych doporučil já

Nejlepší varianta celkově: nechat auto doma, jet vlakem tam i zpět. Přes Vídeň (respektive Bruck an der Mur), pokud chcete klid. Přes Villach a Salzburg, pokud chcete ušetřit a nevadí vám sportovní přestupy.
Nejpohodlnější s autem: zaparkovat v Salzburgu a vrátit se vlakem z Cervignano del Friuli přes Udine a Villach.
Jízdenky pro kola kupte 3 měsíce dopředu. Prosím. Fakt.
Flixbus jen v nouzi nebo když je rozpočet opravdu napjatý.

Cyklotrasa Alpe-Adria je jedna z nejkrásnějších dálkových tras v Evropě a jediné, co vám může zkazit dojem, je špatně naplánovaná doprava. Vyřešte ji dřív než trasu samotnou a pak už se jen kochejte.

Šťastnou cestu a ať vám fouká do zad. (Nebude. Ale ať vám fouká.)

🚴 Alpe-Adria na kole: jak se dostat na start, jak zpátky domů a jak si přitom nezničit nervy