Říká se, že po každém těžkém dni přichází odměna. Šestý den na naší cyklovýpravě po trase Alpe-Adria Radweg měl být přesně v tomhle duchu – krátká etapa, žádné kopce a spousta starých tunelů a viaduktů. Realita sice přinesla i trochu adrenalinu na italských silnicích, ale o to víc jsme si pak zasloužili večerní pohodu a italskou zmrzlinu.
Ráno v hotelu: Snídaně šampionů
Šestý den se výjimečně probouzíme na pokoji hotelu Albergo Spina v Pontebbě, takže ranní kempová logistika se stanem a vařičem odpadá. Stačí sejít pár pater dolů, kde na nás čeká bohatý švédský stůl plný nejrůznějších dobrot.
Oba se pořádně najíme – vlastně tak poctivě, až se nám skoro nechce vyrážet zpátky do sedel. Zase se ale neskutečně těšíme na pokračování cyklostezky Pontebbana, která slibuje další tunely a impozantní viadukty vedoucí skrz divoké italské údolí.
Dnes nás čeká jen krátká etapa a co je nejlepší – celá z kopce nebo po rovině. Rychle tedy sbalíme brašny, sedneme na kola a vyrážíme najít nejbližší nájezd na cyklostezku.
Tunely, viadukty a Tour de France v podání malého cyklisty
Cyklostezka nás po nájezdu okamžitě odměňuje tunelem. A hned za ním dalším a dalším. Jsou sice o něco kratší než ty včerejší, ale zato jich je o to víc. Projíždíme také přes několik velkých viaduktů nad celým údolím. Co na to říct – prostě nádhera, na kterou se nezapomíná.
Adam si cestu užívá naplno a frčí rychlostí jako na Tour de France. Jen místo klasického žlutého trikotu má na sobě modrou pláštěnku se psem Chasem z Tlapkové patroly, která za ním vesele a hrdě vlaje. Díky vydatným včerejším bouřkám navíc kolem skal objevujeme několik krásných vodopádů, které by za sucha nejspíš vůbec netekly.
U nádraží v Resiuttě potkáváme zajímavost – odstavený starý vlak pod plachtou, který tehdy právě procházel rekonstrukcí (dnes už na stejném místě slouží jako oblíbené a plně funkční stylové posezení k občerstvení pro unavené cyklisty).
💡 Zajímavost z cesty: Bývalá železniční trať Pontebbana, jejíž těleso dnes slouží jako jedna z nejvyhledávanějších cyklostezek v Evropě, byla vybudována už v 19. století. Její tunely a viadukty představovaly v té době obrovské stavební dílo, které dnes cyklistům umožňuje bezpečný průjezd jinak velmi divokým horským terénem.
Konec asfaltového ráje a setkání s italskou realitou
Škoda jen, že tahle luxusní část stezky má v té době své mantinely. U bývalé stanici Moggio Udinese zastavujeme, abychom si k obědu uvařili rychlou polévku, ale dál už tehdy cyklostezka nepokračovala (v dnešní době už naštěstí vede bezpečně až do obce Carnia).
Když koukám do mapy a na silnici hned vedle, kam nás trasa navádí dál, trochu koumám, zda by to nešlo objet po zbytcích staré dráhy. Samotné kolo by možná projelo, ale s naloženým cyklovozíkem to prostě nevypadá reálně. Nezbývá než se poprat s hlavní silnicí.
A tady začíná adrenalin. Provoz je hustý, jedno auto střídá druhé a každou chvíli kolem profrčí kamion či náklaďák.
- Adama raději zavírám do vozíku.
- Na záď vozíku montuji všechny blikačky, co s sebou máme, aby nás šlo vidět na sto metrů.
- A jde se na to.
Úsek je naštěstí z kopce, takže cesta ubíhá docela rychle a místní řidiči jsou k cyklistům celkem ohleduplní. Přesto si po dojezdu do Carnie a odbočení do klidnějších uliček obce pořádně oddychuju. A to ještě netuším, že si tenhle silniční křest ohněm budeme muset za pár chvil ještě dvakrát zopakovat. Naštěstí jde vždy jen o pár stovek metrů s poměrně širokou krajnicí. Po předchozím pohodlí na Pontebbaně je to ale pořádný šok.
Venzone: Historie, zmrzlina a slib pro Adama
Zanedlouho už přijíždíme do úchvatného historického městečka Venzone, které kompletně povstalo z popela po ničivém zemětřesení v roce 1976. Kochám se starobylými kamennými budovami, zatímco Adam má zcela jiné priority – nekompromisně vyhlíží cukrárnu s poctivou italskou zmrzlinou, kterou mu slibuji už ze Salzburgu.
Slib je nutné dodržet, takže po chvíli sedíme na náměstí, mlsáme, děláme pár fotek a nabíráme síly do posledního úseku.
Výjezd z Venzone je sice trochu zamotanější motanice uličkami, ale místní značení funguje spolehlivě. Cesta nás sice na chvíli znovu vyplivne u „té prokleté“ silnice, ale tentokrát si s úlevou oddechnu, když zjistím, že ji musíme jen bezpečně přejet.
Chvíli kličkujeme po úzké silničce lemující chatovou oblast a pak přichází obrovská vlna nadšení – opět totiž najíždíme na starou známou bývalou železnici. Jedná se sice už jen o krátký úsek, ale i tak stojí za to. Celá Pontebbana končí v obci Ospedaletto zakončená hezkou serpentinou. Projíždíme kolem malebného Převorství Ducha svatého a napojujeme se na pohodovou silnici vedoucí přímo do Gemona del Friuli, kde budeme pro dnešní den končit.
Dojezd do Gemona a boj s komáry
Protože další oficiální kemp se nachází až podezřele daleko v Aquilei blízko moře, volíme Gemona del Friuli jako ideální koncovou stanici pro dnešní den.
Dorazíme ke kempu, rychle stavíme stan, užíváme si horkou sprchu a vyrážíme do centra vyzkoušet místní gastronomii. Doufáme v pořádnou restauraci, kde si dáme něco lepšího než obligátní cestovní těstoviny. Cyklostezka do centra vede chvílemi přímo nad potokem a vjezdy jsou proti autům zabezpečené tak důkladně a úzce, že se v duchu už teď děsím zítřejšího ranního kličkování s naším širokým cyklovozíkem.
V centru nakonec narážíme jen na celkem průměrné dětské hřiště, v místním supermarketu dokupujeme zásoby a v tom nás zčistajasna další bouřka žene zpátky do bezpečí kempu.
Večer trávíme pod prostorným přístřeškem. K večeři si dáváme čerstvou pizzu upečenou přímo na recepci kempu. Pizza je sice výborná, ale Adam nad sýrem tradičně kroutí očima, takže mě stejně nemine večerní vaření těstovin – alespoň mně ale zbylo víc pizzy!
Bouřky se přetahují se stmíváním a když konečně utichnou, narážíme na nového nepřítele: neskutečné množství agresivních komárů. Na ty nezabírá jediný repelent z naší výbavy, takže čistíme zuby doslova v poklusu a honem mizíme do spacáků.
Zítra nás čeká výzva z kategorie nejvyšších. Protože se mi v okolí nepodařilo najít žádný cenově dostupný hotel, musíme zvládnout pořádnou štaci – přibližně 90 km do dalšího kempu. Jsem upřímně zvědavý, jak tohle zvládneme.
O všem se brzy dočtete na 👉 www.cyklocestovatel.cz 🚴♂️
Den šestý v číslech
| 📍 TRASA | Pontebba → Gemona del Friuli |
| 📏 VZDÁLENOST | cca 35 km |
| ⛰️ PŘEVÝŠENÍ | převážně z kopce nebo po rovině (krátké přejezdy silnic) |
| 🌦️ POČASÍ | deštivo, slunečno, po poledni přechodné bouřky |
| 🚲 HIGHLIGHT DNE | cyklostezka Pontebana, tunely, viadukty a historické městečko Venzone |
| 😤 KOMPLIKACE DNE | chybějící úsek stezky u Moggio Udinese (nutný přejezd frekventované silnice) a večerní útok komárů |
| 🏨 NOCLEH | Gemona del Friuli – kemp (s večerní bouřkou a čerstvou pizzou) |
| 🚴 ZVLÁŠTNOST DNE | Adamův rychlostní rekord v modré pláštěnce s Chasem z Tlapkové patroly jako na Tour de France |
#AlpeAdria #AlpeAdriaRadweg #Pontebbana #GemonaDelFriuli #Cykloturistika #Cyklocestovani #DovolenaNaKolech #CestovaniSDetmi #ItalieNaKole #Cyklocestovatel
Pingback:🚴 Alpe-Adria poprvé - Den pátý: Z Villachu přes hranice až na legendární Pontebbanu 🌧️➡️🇮🇹 - Cyklocestovatel