Alpe-Adria: Na kole z Gemona do Aquileie

Po včerejším boji s krvelačnými komáry v Gemona del Friuli a vědomí, že máme před sebou nejdelší štreku celé výpravy, nepřichází v úvahu žádné ranní lenošení. Sedmý den na cyklotrase Alpe-Adria Radweg má být zkouškou naší vytrvalosti – čeká nás přes 90 kilometrů v sedle napříč italskou nížinou až k historické Aquilei.

Ranní budíček a rychlá snídaně na lavičce

Poprvé za celou výpravu (pokud nepočítám den odjezdu z domova) mám nařízen budík. Vstáváme mezi prvními v kempu do ještě chladného friulského rána. Zásoby jídla jsou na nule – ovesné vločky včera definitivně došly a večer jsme kromě pizzy nic nekoupili.

Balení stanu, spacáků a brašen probíhá v rekordním čase. Rychle sedáme na kola a míříme k nejbližšímu supermarketu na kraji města. Pro čtyřletého Adama je tento kilometrový přejezd zároveň jedinou vlastní cyklojízdou dnešního dne – před námi je pořádná porce kilometrů, takže jeho malé kolo putuje napevno na záď cyklovozíku. Ke snídani kupujeme čerstvé sladké buchtičky a spořádáme je na nedalekém dětském hřišti. Cukry doplněny, Adam zkontroloval skluzavku, můžeme vyrazit!

Nekonečné přibližování k Udine aneb italská dopravní matematika

Po včerejším luxusním profilu bývalé železniční trati Pontebbana přichází tak trochu vystřízlivění. Trasa se postupně noří do rovinatější krajiny, přibývá úseků po vedlejších silnicích a kilometry sice papírově naskakují, ale psychika dostává zabrat.

Zažíváme zvláštní jev italské silniční matematiky: cedule před námi hlásí Udine 30 km. Poctivě šlapu, potím se, tachometr ukáže dalších poctivých 10 kilometrů a na další křižovatce na nás vítězoslavně svítí nová značka: Udine 29 km. V tu chvíli mám pocit, že šlapu na trenažéru nebo se město Udine prostě rozhodlo před námi couvat.

Zářijové slunce začíná i přes oblačnost celkem hřát a táhlé rovinky střídají jen mírné kopečky. Pro milovníky venkovských kostelíků a historických usedlostí je tento úsek možná malebný, my dva se ale v duchu těšíme, až budeme mít dnešní tranzitní porci za sebou.

Pak ale přichází nečekané zpestření. U jednoho ze statků vidíme za ohradou postávat oslíka. Adam okamžitě hlásí, že si ho chce pohladit. Koukám na něj trochu nevěřícně – doteď měl ze všech větších zvířat zdravý respekt a raději si držel odstup. Tentokrát ale statečně natáhne ruku a oslíka s nadšením pohladí. Malé velké vítězství dne!

Oáza Parco del Cormôr a nejlepší italská zmrzlina

Těsně před branami Udine sjíždíme do rozsáhlého přírodního parku Parco del Cormôr. Pro rodiny s dětmi na kole je to doslova ráj na trase – nachází se tu skvělé dětské hřiště, kde se Ádík může po dlouhém sezení ve vozíku pořádně vyběhat. Navíc tu nacházíme pítka s čerstvou studenou vodou, takže okamžitě doplňujeme všechny cykloláhve.

Následný průjezd samotným Udine je překvapivě pohodový a bezpečný, město je protkané funkční sítí městských cyklostezek. V historickém centru děláme povinnou zastávku v cukrárně Gelateria La Luna. Dáváme si poctivou kopečkovou zmrzlinu a musím říct, že byla naprosto famózní – možná nejlepší, jakou jsme kdy jedli (od té doby platí pravidlo, že kdykoliv máme cestu kolem Udine, musíme sem zajet).

Centrum procházíme pěšky, dopřejeme si rychlý oběd na lavičce a u historické brány Porta Aquileia usazuji Adama zpět do cyklovozíku.

Rodičovská mise: Za žádnou cenu nezastavovat!

Po výjezdu z Udine nastává situace, kterou zná každý rodič cestující s dětmi: Adam v cyklovozíku usíná. To pro mě znamená jediné – přepnout do módu nepřetržitého pohybu. Nesmím zastavit ani na sekundu, jinak je okamžitě vzhůru.

První kritická zkouška přichází hned na železničním přejezdu. Závory padají dolů. Zpomaluji na minimum, aby se vozík na nerovnostech stále lehce pohupoval. Vlak nikde. Minuta, dvě, tři… Nezbývá než začít před přejezdem kroužit v nekonečných kruzích a osmičkách jako bludný Holanďan. Než závory konečně vyletí nahoru, najezdím před přejezdem necelého 1,5 kilometru navíc.

Další kilometry vedou po rozbité polní cestě plné výmolů. Následuje neustálá ekvilibristika s brzdami a plynulým rozjížděním, abych spícího pasažéra na dírách nevyklopil. Zastavit mě donutí až zúžený vjezd do pevnosti Palmanova, kde se přes historickou bránu jezdí kyvadlově na semafor a auta mě nekompromisně sevřou mezi sebe. Krátké stání ještě Adam zvládá v limbu, ale když vjedeme na centrální náměstí Piazza Grande, probíhá tu zrovna hlasitá pouť. Hlasitá hudba a ruch dělají své – milostpán otevírá oči.

Alespoň máme chvilku si monumentální náměstí v klidu prohlédnout. Cesta ven z města nás vede kolem ohrad s koňmi, ale na ty si Adam ještě jen netroufá.

💡 Zajímavost: Hvězdicová pevnost Palmanova, kterou na trase Alpe-Adria projíždíme, byla založena v roce 1593 Benátskou republikou jako dokonalé renesanční vojenské město. Má unikátní tvar devíticípé hvězdy obehnané mohutnými valy a příkopy. Tento urbanistický klenot je dnes zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO – škoda jen, že jeho dokonalou symetrii plně oceníte hlavně z ptačí perspektivy.

Závod s časem do Aquileie a večeře pod čelovkami

Odpoledne se pomalu láme v podvečer a začíná se ozývat hlad. Zastavujeme v supermarketu pro osvědčenou dětskou cykloklasiku – těstoviny, kečup a pořádný kopec sýra. Adam si k tomu za odměnu vybírá sešit s omalovánkami Tlapková patrola, což je jasná záruka večerní zábavy ve stanu.

Závěrečný úsek směřující k jihu je už naprostá placka. Jedeme po cyklostezce lemující hlavní silnici na Grado. Těsně před příjezdem do slavné římské Aquileie si všímám povědomého rovného profilu a železničních kolejí přetínajících silnici – i tady cyklotrasa využila těleso staré zrušené dráhy!

Památky v Aquilei musíme nechat na zítra. Na tachometru svítí neúprosný čas – je skoro osm večer a recepce v kempu zavírá přesně ve 20:00. Závěrečný spurt s naloženou soupravou vychází na minutu přesně. Stíháme to!

Stan stavíme už za hlubokého soumraku a zaslouženou těstovinovou večeři vaříme při svitu čelovek. Máme v nohách poctivých 92 kilometrů a já padám únavou. Zato Adam, který většinu odpoledne proklimbal ve vozíku, hýří energií, vybarvuje Tlapkovou patrolu a usíná až kolem jedenácté v noci.

Zítra nás čeká už jen závěrečný krátký skok k vysněnému Jaderskému moři a do cílového městečka Grado!

Den sedmý v číslech

📍 TRASA	Gemona del Friuli → Udine → Palmanova → Aquileia
📏 VZDÁLENOST	cca 92 km
⛰️ PŘEVÝŠENÍ	převážně rovinatý profil s mírnými vlnkami
🌦️ POČASÍ	jasno, teplé zářijové slunce bez deště
🚲 HIGHLIGHT DNE	božská zmrzlina v cukrárně La Luna v Udine a atmosféra hvězdicové Palmanovy
😤 KOMPLIKACE DNE	psychologický boj s nekonečnými silničními cedulemi a kroužení před zavřeným železničním přejezdem
🏨 NOCLEH	kemp Aquileia (příjezd za pět minut osm a stavba stanu po tmě)
🚴 ZVLÁŠTNOST DNE	Adam sebral odvahu a poprvé v životě si pohladil živého oslíka