Po včerejším maratonu a 92 kilometrech v sedle, kdy jsme do kempu v Aquilei vpadli za pět minut osm a stan stavěli potmě s čelovkami, bych si ráno zasloužil aspoň malou medaili a hodinu spánku navíc. Dnes nás totiž do cílového městečka Grado čeká už jen závěrečný dojezd – příjemných cca 11 kilometrů po naprosté rovině. Jenže čtyřletý parťák má o ranním harmonogramu zcela jinou představu.
Vidina moře v něm zažehla nekonečný příval energie. Zatímco já se pomalu sunu ze spacáku, Adam už pobíhá kolem stanu a nahazuje známou hlášku německých cyklistů, kterou pochytil v předchozích dnech: „Papa schnell, papa schnell!“ Nezbývá než zapnout multitasking na maximum: jednou rukou míchat snídani, druhou skládat spacáky a jedním okem kontrolovat, jak Adam u stolečku vybarvuje další stránku v omalovánkách s Tlapkovou patrolou.
Hrdina v sedle: Když 4letý cyklista nasadí tempo Tour de France
Kolem desáté dopoledne máme konečně sbaleno. Vzhledem k tomu, že dnešní porce kilometrů je vyloženě symbolická a včera si Ádík ve vozíku odpočinul až až, putuje jeho malé dětské kolo z cyklovozíku rovnou na asfalt. Dnešní slavnostní finále si odšlape sám!
Jako milovník hraní si foťákem se těším, jak si v poklidu prohlédneme Aquileii – jedno z nejvýznamnějších měst starověké římské říše zapsané na seznamu UNESCO. Plánuji obdivovat slavnou baziliku, monumentální zvonici a zbytky římského říčního přístavu.
Realita? Adam naskočí na své minikolo, opře se do pedálů a já jen slyším smích doprovázený nekompromisním: „Tati, jedééém, papa schnell!“
Rychle stíhám udělat sotva dvě fotky a už musím šlapat, abych mu vůbec stačil. Nechápu, jak může na tak malých kolečkách vyvinout takovou rychlost, ale naše malá rodinná cyklojízda vzbuzuje u všech protijedoucích cyklistů obrovské úsměvy a slova uznání.
Cyklotrasa Alpe-Adria Radweg i tady chytře využívá těleso bývalé železnice. V Aquilei míjíme zachovalé nádraží i se zbytky kolejí a brzy se napojujeme na cyklostezku lemující hlavní silnici na jih. Po pár kilometrech potkáváme další starou, tentokrát už značně zchátralou stanici Belvedere.
💡 Zajímavost z cesty: Vrtalo mi hlavou, zda vlaky po této trati dříve jezdily až na ostrov do Grada. Historie má jasnou odpověď: trať vybudovaná ještě za Rakouska-Uherska v roce 1910 končila právě zde, v zastávce Aquileia-Belvedere (tehdy zvané Pontile per Grado). Odtud totiž koleje dál nevedly a lázeňští hosté přestupovali na parníky, které je přes lagunu dovezly až do Grada. Silniční násep s mostem byl postaven až v roce 1936!
Napříč lagunou aneb technický infarkt cyklovozíku
Kousek za stanicí Belvedere se před námi otevírá neuvěřitelná scenérie. Vzduch začíná vonět solí a před námi se rozprostře třpytivá vodní hladina laguny Laguna di Grado. Cyklostezka vede po náspu přímo nad vodou a Adamovi svítí oči štěstím – jsme u moře!
Jenže co by to bylo za cyklovýpravu bez trochy adrenalinu na závěr. Na konci náspu nás semafor pouští z vyhrazené stezky do zúženého pruhu před auta. Vjíždím na silnici a cítím, že se souprava za mnou chová divně. Nejprve instinktivně naviguji Adama bezpečně ke kraji a pak se ohlédnu za sebe.
Polévá mě horko.
Náš cyklovozík visí na kole jen silou vůle na nouzových bezpečnostních popruzích a vlaje za kolem ze strany na stranu jako utržený vagon. Všechny hlavní nosné šrouby tažné tyče nevydržely nápor několika cest a praskly.
Okamžitě zastavujeme na nejbližším bezpečném plácku a začíná záchranná mise „Pat a Mat“. Adam leze zvídavě pod vozík a nabízí své čtyřleté inženýrské rady. Nakonec přichází spásný nápad: rozebíráme pravou stranu konstrukce, kde se běžně uchycuje přední joggingové kolečko, bereme z ní zdravé šrouby a improvizovaně dáváme tažný mechanismus dohromady. Povedlo se!
V tu chvíli děkuji všem cyklistickým andělům strážným, že:
- Adam celou etapu šlapal na svém kole a neseděl uvnitř.
- Šrouby neruply někde v plné rychlosti při sjezdu z alpských sedel.
Teprve teď dokonale chápu smysl výrobcem doporučené maximální rychlosti pro jízdu s cyklovozíkem…
Vítejte v Gradu: Kde je to slíbené moře?
S opraveným vozíkem opatrně přejíždíme most na ostrov a snažíme se co nejrychleji zmizet z hlavní silnice. Ve víru technických starostí a hustého provozu sice napoprvé míjíme fotopointový rámeček Alpe-Adria, který symbolizuje oficiální cíl celé trasy ze Salzburgu, ale slibujeme si, že se k němu vrátíme večer. Teď máme jediný cíl: najít kemp a skočit do vln.
Cyklostezky v Gradu jsou skvělé a vedou nás přímořským letoviskem. Míjíme nespočet lákavých dětských hřišť, která si Adam okamžitě ukládá do své navigační paměti.
Kolem poledne dorazíme do kempu. Vybíráme si dokonalý plácek jen pár metrů od pláže, bleskově stavíme stan, vyřizujeme formality na recepci, házíme na sebe plavky a nadšeně běžíme na pláž!
Tady ale přichází lehké vystřízlivění. Pro čtyřletého kluka je to ráj, pro unaveného tátu toužícího po pořádném plavání trochu groteska. Moře na této straně laguny je spíš nekonečné mělké brouzdaliště plné malých krabů, mušlí a řas. Jdete sto, dvě stě, tři sta metrů od břehu a voda vám stále sahá stěží po kotníky! Jediná šance na skutečné zaplavání je skočit do hloubky z dlouhého dřevěného mola. Molo se ale ukazuje jako naprosto geniální místo na večerní relaxaci a sledování západu slunce.
V podvečer nasedáme na kola a vyrážíme do historického centra Grada na zaslouženou vítěznou zmrzlinu. Konečně nacházíme náš cílový rámeček, pořizujeme povinnou vítěznou fotografii a na západní straně ostrova objevujeme i to „opravdové“, hluboké otevřené moře s písečnou pláží.
Zvládli jsme to. Z rakouského Salzburgu přes alpské průsmyky, slavnou Pontebbanu, historické Udine až na slunné pláže Jadranu. Byla to jízda plná zážitků, na kterou nikdy nezapomeneme!
Den osmý v číslech
| 📍 TRASA | Aquileia → Belvedere → Laguna di Grado → Grado (Camping) |
| 📏 VZDÁLENOST | cca 11,5 km |
| ⛰️ PŘEVÝŠENÍ | čistokrevná placka (0 m) |
| 🌦️ POČASÍ | slunečno, letní přímořské bezvětří |
| 🚲 HIGHLIGHT DNE | příjezd k Jaderskému moři po lagunové hrázi a vítězná fotka v cílovém rámečku |
| 😤 KOMPLIKACE DNE | prasklé šrouby tažné tyči cyklovozíku těsně před cílem a Adamovo ranní „papa schnell!“ |
| 🏨 NOCLEH | kemp v Gradu (kousek od moře s večerním posezením na mole) |
| 🚴 ZVLÁŠTNOST DNE | Adam zvládl celou finální etapu na svém malém dětském kole v rekordním čase |
Naše putování po trase Alpe-Adria Radweg je sice u cíle, ale dobrodružství nekončí. V příštím článku podrobně shrnu celou zpáteční cestu a přidám i tipy pro cestu na začátek této úžasné trasy!
Sledujte 👉 www.cyklocestovatel.cz 🚴♂️🌊
#AlpeAdria #AlpeAdriaRadweg #Grado #Aquileia #Cyklocestovani #Cykloturistika #CestovaniSDetmi #ItalieNaKole #Cyklovozik #Cyklocestovatel
Pingback:Alpe-Adria: Na kole z Gemona do Aquileie | Cyklocestovatel