Tak jsme to konečně udělali. Po dlouhém přemýšlení, plánování a listování v mapách jsme s Adamem sbalili kola, připnuli cyklovozík a vyrazili vstříc jedné z nejkrásnějších cyklotrasy v Evropě – cyklostezce Alpe-Adria (německy Alpe-Adria-Radweg). Já a můj syn – dva zarputilí milovníci vláčků, hor a dobrodružství. Co víc si přát?
Proč právě Alpe-Adria?
Pokud jste o téhle trase ještě neslyšeli, tak vězte, že se jedná o přibližně 410 km dlouhou přeshraniční cyklotrasu, která vede z rakouského Salzburgu přes Alpy, Korutany a Friuli až do italského Grada na pobřeží Jaderského moře. A teď ta část, kvůli které jsem se s Adamem shodli okamžitě: velká část trasy vede po bývalé železniční trati! Historické viadukty, tunely, mosty – to prostě bylo pro nás dva vláčkové nadšence jasná volba. Navíc trasa je díky mírnému převýšení vhodná pro rodiny s dětmi, což byl při výběru s cyklovozíkem taky nemalý argument.
🔍 Zajímavost: Alpe-Adria využívá úseky historické železniční dráhy – technický unikát, který byl svého času považován za jeden z největších inženýrských výkonů Evropy. Trasa prochází více než 20 tunely a nabízí výhledy, které byste jinak pěšky viděli jen stěží.
Neděle, 11. září – Výjezd z Prahy
Brzy ráno nasedáme v Praze do Expresu směrem na Linz a hned na začátku cesty nám nervy pěkně zavibrují. Mezi Táborem a Českými Budějovicemi je výluka a zavedena náhradní autobusová doprava. Každý zkušenější cyklista ví, co tato kombinace slov zpravidla znamená – chaos, plné autobusy a kola někde na vedlejší koleji. Při koupi jízdenky přitom o výluce nepadlo ani slovo. Kdybych to věděl dopředu, rovnou bych řešil alternativní trasu.
V Táboře tedy vykládáme vše z vlaku a s malou nadějí v srdci míříme s davem k autobusu. A pak – překvapení! Za autobusem stojí Ford Transit, který pojede společně s náhradní dopravou a kola nám do Českých Budějovic bez problémů odveze. Uff. To byl výdech, který se dal slyšet z druhého konce nádraží.
💡 Tip pro cestu: Pokud plánujete přepravu kol vlakem přes ČD, vždy si pár dní předem ověřte aktuální stav výluk na webu Správy železnic nebo přímo v aplikaci ČD. Výluky a náhradní autobusové dopravy jsou pro cyklisty nepříjemným, ale bohužel celkem běžným překvapením.
Přestup v Linci – Zdánlivě jednoduchá věc
V Českých Budějovicích přestup dopadl skvěle a s jen pár minutami zpoždění odjíždíme další soupravou směrem do Lince. Na lineckém nádraží máme na přestup skoro půl hodiny – říkám si, pohoda. To byl ale omyl.
Nástupiště jsou rozmístěna jakoby ve tvaru obráceného písmene Z a vlak Českých drah nás vysadil na druhém nástupišti s cyklovagonem úplně vzadu. Náš navazující rakouský spoj odjíždí ze šestého nástupiště, kde je prostor pro kola hned za kabinou strojvedoucího – tedy na opačném konci. Nastává sprint v obrovském davu lidí s nabitými koly. Nakonec nás zachrání dva němečtí cyklisté s tandemovým kolem, které se prostě odmítalo vejít do malého prostoru pro kola, a díky jejich zdlouhavému nakládání jsme stačili naskočit. Fóry osudu, říkám vám.
💡 Tip: Na lineckém nádraží počítejte s tím, že přesun s koly mezi nástupišti může trvat výrazně déle, než by se zdálo. Raději si naplánujte přestup s rezervou alespoň 30–40 minut, zvláště pokud cestujete s dítětem nebo cyklovozíkem.
Salzburg – Start cyklotrasy a první průtrž mračen
Z vlaku jsou již nádherné výhledy na Alpy a my si vychutnáváme svačinu s pohledem na rychle ubíhající krajinu. V Salzburgu nakládáme za svitu slunce veškerou bagáž na kola, připojuji cyklovozík a v momentě, kdy připínám Adamovo kolečko k vozíku, se strhne klasická alpská průtrž mračen. Nádraží se na hodinu mění v naše dočasné útočiště.
První metry slavné Alpe-Adria cyklostezky si tak užíváme teprve v odpoledních hodinách. Trasa nás vede rovnou k řece Salzach, odkud je úchvatný výhled na historické centrum Salzburgu a dominantní pevnost Hohensalzburg tyčící se nad městem. Tohle místo stojí samo o sobě za zastávku – i kdyby jen na pár fotek.
🔍 Zajímavost: Pevnost Hohensalzburg je jednou z největších a nejlépe zachovaných středověkých pevností v celé Evropě. Byla postavena v roce 1077 a na rozdíl od mnoha jiných hradů nebyla nikdy dobyta. Výhled z jejích věží na Salzburg a okolní Alpy je naprosto nezapomenutelný – pokud budete mít čas, rozhodně ji nevynechejte!
Na kole podél Salzachu – Spánek v sedadle a mokrý táta
Počasí nám dnes moc nepřeje, ale jakmile se mraky na chvíli rozestoupí, vyrážíme dál. Adam v cyklovozíku usíná během pár minut – pohyb, čerstvý vzduch a šum řeky udělají své. Já si vychutnávám pohodovou cyklostezku podél řeky Salzach s neskutečnými výhledy na obrovské alpské štíty, ke kterým se pomalu, ale jistě blížíme.
Sem tam se snažím udělat rychlou fotku za jízdy, protože zastavit prostě nemůžu – Adam by se okamžitě probudil a nejspíš do špatné nálady. Takže šlapu, šlapu a šlapu a dívám se kolem sebe s tím pocitem, že tohle byl opravdu dobrý nápad.
Projíždím překrásné město Hallein – starobylé solné město s historickým centrem a slavnými solnými doly Salzwelten, které jsou jednou z největších turistických atrakcí celého Salzburgska. Hallein by si rozhodně zasloužil delší zastávku, ale dnes nás tlačí čas a hlavně Adamův spánek – tak pokračujeme dál.
🔍 Zajímavost: Hallein byl po staletí jedním z nejbohatších měst regionu díky těžbě soli. Místní solné doly jsou v provozu dodnes jako turistická atrakce – návštěvníci mohou sjet do podzemí po dřevěných skluzavkách a přejet podzemní jezero na člunu. Pro děti (a upřímně i pro dospělé) naprosto fascinující zážitek!
💡 Tip: Pokud máte čas a jedete Alpe-Adriu bez spěchu, naplánujte si v Halleinu zastávku a návštěvu solných dolů.
Déšť, zima a mokrá čepice
Za Halleinem se cesta začíná mírně vlnit, míjíme typické rakouské domy ozdobené květinami a ve svazích se pasoucí dobytek – pohlednice jak vyšitá. Bohužel začíná opět pršet a není se moc kam schovat. Po pár minutách jízdy jsem tak mokrý, že mi déšť přestává vadit a prostě jedu dál.
Když míjíme Kuchl, Adam se probouzí – ve vozíku ho skoro není vidět, jak má zamlžená okna, a hned si stěžuje na zimu. Zastavuji a přemýšlím, co se stalo, protože ve vozíku mu bylo vždy teplo. Záhada se brzy vyřeší: Adamovo přípevněné kolo pootevřelo jedno z větrání a celou dobu mu kapalo přímo na čepici. Táta detektiv na scéně.
Vytahuji z brašen suché oblečení, rychle ho oblékám a rozhoduji se jet co nejrychleji do nejbližšího kempu.
💡 Tip: Pokud jedete s dítětem v cyklovozíku, pravidelně kontrolujte větrací otvory, zvláště za deště. Doporučuji mít vždy v brašně jedno náhradní suché oblečení pro dítě v dobře zabalené vodotěsné tašce – zachránilo nás to!
Golling an der Salzach – Kemp Martina a pohostinný pan majitel
První kemp, kousek od slavného vodopádu Gollinger Wasserfall, jsem nějak přehlédl – a zpět do kopce se mi rozhodně šlapat nechtělo. Dojíždíme tedy až do Gollingu an der Salzach a namíříme do kempu Martina.
Pan majitel nás přivítal s úsměvem a po chvíli obdivu (myslím, že ho trochu překvapil pohled na dva mokré cyklisty s nabitým vozíkem) nás rovnou poslal do sprch na zahřátí. Teprve až si postavíme stan a povečeříme, máme přijít vyřídit formality a platbu. Takový přístup mě fakt potěšil – to je přesně ten lidský rozměr, kvůli kterému jsou tyhle cesty nezapomenutelné.
🔍 Zajímavost: Vodopád Gollinger Wasserfall je jedním z nejvyšších a nejkrásnějších vodopádů v Rakousku s výškou přes 75 metrů. Je dostupný pěšky po značené stezce přibližně 20–30 minut od centra Gollingu. Pokud ho minete jako já, vězte, že stojí za krátkou zajížďku!
První noc pod alpskými hvězdami (a vlaky)
Stan je postaven, kola zabezpečena, večeře snědena. Usnout ale trvá trochu déle, než jsem čekal – hned za kempem vede hlavní železniční trať a celou noc za hlavou dunějí těžké nákladní a osobní vlaky. Ironické, že my, dva milovníci vláčků, si na ně teď stěžujeme. 😄
Den první za námi. Mokrý, trochu chaotický, ale naprosto úžasný. Alpy jsou nádherné i v dešti a já se nemohu dočkat, co nás čeká dál.
Jak dopadl den druhý? Sledujte další zápisky na www.cyklocestovatel.cz – brzy online! 🚴♂️
#AlpeAdria #AlpeAdriaRadweg #cyklotrasa #cyklovýlet #cyklistika s dětmi #cyklovozík #Salzburg #cyklocestovatel #cestovánínakole #rodinnácyklistika
